úředník (expr. ouředník, †ouředlník Nov., †úřadník Jir., Šmil., Ner. aj., †ouřadník Rais, Tyl aj.), -a m. (6. mn. -cích) (úřednice v. t.) osoba zastávající, vykonávající úřad (ve význ. 2): technický, účetní, celní ú.; vysoký, ministerský ú.; státní, soukromý ú.; → expr. zdrob. úředníček (ouředníček, †úřadníček Herrm., Mach. aj., †ouřadníček Ner.), -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): nepatrný ú. s bídným platem; hladový ú. (Herrm.); nás neoblafne nějaký ouředníček (Mah.)