úplněk (zast. a ob. ouplněk Jir., Rais aj.), -ňku m. (6. mn. -ňcích) 1. měsíční čtvrt, fáze, ve kt. je celá viditelná část osvětlena a měsíc se jeví jako plný kruh; řidč. měsíc v této fázi: měsíc stál, byl v ú-u; doba mezi dvěma ú-y; tváře jako měsíc v ú-u kulaté, buclaté; – řidč. na nebi zářil ú.; nebem pluje ú. (Mrš.); přen. kniž. kdo, co tento měsíc připomíná: povyjasnila svůj ú. (Scheinpflug) kulatý obličej; ú-y pomerančů (Konr.) 2. řidč. kniž. a zast. plnost, úplnost: byl v ú-u duševní síly (Svět.); keře v plném rozpuku, v ú-u květenství (Konr.); léto jest v ú-u (Herrm.) vrcholí