útok, -u m. (6. mn. -cích) 1. vojenské napadení někoho, něčeho, přímá bojová akce ke zničení nepřítele; zahájení n. podnícení války; vpád, agrese: ozbrojený ú.; ú. na frontě; ú-y na pevnost; ú. proti nepříteli; cíl nepřátelského ú-u; být vojensky připraven pro případ náhlého ú-u; povel k ú-u; podniknout, odrazit ú.; zabránit ú-u; dobýt ú-em (pevnost ap.); letecký, dělostřelecký, atomový ú.; ú. čelní, frontální; ú. na bodák; voj. boční ú.; ú. z týlu 2. náhlé, nečekané, prudké napadení jiné než vojenské (často též slovy, tiskem ap.): ú-y rozzuřeného zvířete; ú-y kobylek, termitů; v každém slově viděl hned ú. proti sobě; ú. na něčí jméno, čest; ostré ú-y proti moderním směrům v umění; byl, stal se terčem ú-ů; přen. ú. jara (Hora); ú-y počasí (Ml. fronta); sport. přímá akce k dosažení úspěchu: dosáhnout z ú-u branky; šach. přímé ohrožení soupeřovy pozice strategickými n. taktickými hrozbami: ú. střelcem; hist. práv. (v starém českém právu) zahájení žaloby 3. expr. prudce projevená snaha něčeho se zmocnit, někam se dostat ap.: ú. na přeplněnou ranní tramvaj; jít na někoho, něco ú-em; vzít někoho, něco ú-em; přen. vánoce jsou ú. na kapsu 4. sport. (v kolektivních hrách) útočná řada hráčů: hrát V ú-u; první ú. (hokejového družstva)