agitpropčík

, -a m. (z rus.) polit. slang. pracovník agitačního a propagačního oddělení: já — a., novinář, spolé…

*anděličí

příd. vlastní andělíkům: a. křidélka (Herrm.)

andílčí

příd. vlastní andílkům: a. hlavičky

Arab

, -a m. (1. mn. -ové) (Arabka, -y ž.) člen skupiny národů, které obývají Přední Asii a severní Afrik…

arcičíšník

, -a m. (6. mn. -cích) hist. vysoká hodnost u dvora císaře svaté říše římské: říšský a.; kurfiřt a.;…

atomčík

, -a m. (6. mn. -cích) (z rus.) hanl. kdo hrozí atomovou zbraní: američtí a-ci

automatčík

, -a m. (6. mn. -cích) (z rus.) voják ozbrojený samopalem; samopalník (voj.): sovětští a-ci; motoriz…

*balagančík

, -a m. (6. mn. -cích) (z rus. driv. pers.) ruský lidový obhroublý šašek (Bass)

*balalajčík

, -a m. (6. mn. -cích) hráč na balalajku

*baletčí

příd. k baletka: b. šaty (K. Čap.)

baziliščí

příd. vlastní bazilišku; zprav. přen. záludný, zlý: b. oči, pohledy, zloba

bečeti

ned. (3. mn. -í) 1. vydávat zvuk znějící jako bé: telata, ovce bečí; přen. expr. vydávat pronikavý z…

bělásčí

příd. náležející běláskovi: b. housenky

beránčí

příd. 1. pocházející z beránka; beránkový: b. kůže; b. čepice; kožich z b. kožišiny; ♦ vlk v rouše b…

*beránčí

I, -í s. 1. kožišina z beránka: kabát lemovaný b-m 2. bílé oblaky, beránci: b-m počechraná obloha (R…

*bezčíslněkrát(e)

přísl. nesčíslněkrát (Ner.)

*bezčíslný

příd. nesčíslný: b. počet (Jir.)

bezoví

, řidč. bezovčí, -í s. bezové křoví; bez

bezpečí

, -í s. 1. bezpečnost, zabezpečení: užívat klidu a b.; hovět si v b.; touha po b.; zast. jistiti, po…

bič

, -e m. 1. nástroj k pobízení zvířat, zvl. potahu, bitím: práskat bičem, přen. prohánět, vyhrožovat;…

bičík

, -u m. (6. mn. -cích) 1. zdrob. k bič: jezdecký b. 2. bot., zool. orgán, jímž se pohybují některé j…

bičíkatý

příd. opatřený bičíkem: biol. b-é výtrusy

bičíkovec

, -vce m. bot., zool. b-i skupina jednobuněčných organismů pohybujících se ve vodě pomocí bičíků, Fl…

bičíkovitý

příd. 1. připomínající bičík: b. ocásek 2. biol. opatřený bičíkem: b. nálevník; → přísl. bičíkovitě

†biskupčík

, -a, †biskupec, -pce m. hanl. biskup (Jir.)

bodláčí

, -í s. trs bodláků, bodláky: cesta zarostlá trním a b-m; přen. hloží a b. života útrapy, nesnáze

bodličí

, -í s. nář. jehličí

bombomet

, -u m. (6. j. -u) (za první světové války) zbraň na vrhání bomb; -metčík, -a m. (6. mn. -cích) vojá…

borovičí

, -í s. boroví

borůvčí

, -í s. borůvkový porost: cesta zarostlá trsy ostružin a b-m

borůvčí

I příd. řidč. borůvkový: b. trsy

boučí

v. bučí

†Brande(n)burk

, -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) lid. název obyvatel Prus: zle, matičko, zle, Brandeburci zde (…

brečet

(nář. břečet, Něm.) ned. (3. mn. -í) ob. plakat: děti hned brečí; bylo mu do brečení ○ předp. na-, n…

brouček

, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích) 1. zdrob. k brouk: drobný b.; sbírat broučky; svatojánský…

broučí

příd. k brouk: b. krovky; b. larva

broučíček

, broučínek v. brouček

brouk

, -a m. (6. mn. -cích) 1. hmyz s dvěma páry křídel, z nichž první pár je tuhý (tzv. krovky): sbírka …

bručeti

ned. (3. mn. -í) 1. vydávat bručivý zvuk; brumlat: medvěd, čmelák, basa bručí 2. expr. (~; nač) hubo…

brusinčí

, brusiní (nář. bruslinčí), -í s. brusinkový porost, brusnicové trsy: místo zarostlé b-m

bruslina

, bruslinka, bruslinčí v. brusina, brusinka, brusinčí

bučeti

ned. (3. mn. -í) 1. (o skotu) vydávat táhlý temný zvuk znějící jako bú: dobytek bučel hladem; přen. …

bučí

(*boučí), -í s. mladý bukový les, porost

buldočí

příd. buldokům vlastní: b. hlava; přen. připomínající něj. vlastnost buldoka: b. obličej; b. čelist

buličí

příd. něčím připomínající bulíka: b. oči velké, kulaté; b. oko lid. název sasanky, blatouchu aj.

býčí

příd. z býka pocházející, býkům vlastní, býků se nějak týkající: b. rohy, krev; b. zápasy s býky; př…

bzučeti

ned. (3. mn. -í) 1. vydávat temný, znělý, sykavý zvuk znějící jako bz: mouchy, včely bzučí bzikají;

bzučítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) elektr. řidč. bzučák

celočíselný

příd. mat. k číslo celé: c. mnohočlen

*cikánčí

příd. k cikánka: c. oči (Dyk)

cizozemec

, -mce m. (cizozemka, -y ž.) člověk pocházející z jiné země, příslušník cizího státu n. národa; cizi…

crčeti

(3. mn. -í) (*crcati) ned. 1. téci tenkými praménky, slabým proudem: crčelo se střech; pot crčí s če…

cvičiti

ned. (3. mn. -í) 1. (koho v čem; co) vést k získání jistých dovedností n. k zdokonalení v jistém obo…

cvrččí

příd. vlastní cvrčku: c. bzukot

cvrček

I, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích) rovnokřídlý hmyz vydávající pohybem křídel cvrčivé zvuky…

cvrček

II, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (z něm.) 1. expr. drobné dítě n. člověk malé postavy: k…

cvrnčeti

, crnčeti ned. (3. mn. -í) vydávat jasně zvonivé zvuky; cinkat: rolničky, ostruhy cvrnčí; cvrnčení s…

čejčí

příd. k čejka; vlastní čejce: plačtivý č. hýkot; přen. č. nohy dlouhé a tenké

čelo

, -a s. (6. j. -e, 6. mn. -ech) 1. přední horní část hlavy: vysoké č.; vraštit č.; utřít pot s čela;…

čep

, -u m. (6. j. -u) 1. dřevěná zátka sudu: sudy vína bez čepů; vytáhnout, vyrazit č.; pivo od čepu če…

čí

zájm. přivlastňovací (j. 2. čího, čí, 3. čímu, čí,..., mn. 2. čích, 3. čím,... podle příd. jm. jarní…

číča

, -i ž. dět. kočka; → expr. zdrob. čička, čičinka, -y ž.

čiči

, čičí citosl. vyjadřuje volání na kočku

číhačka

, -y ž. nář. 1. číhaná; číhání: vlk si lehl do křoví na č-u (Baar) 2. krátká dýmka: vyjmout z úst č-…

číhaná

, -é ž. mysl. čekaná: jít na č-ou; být na č-é, přen. být ostražitý, něco n. někoho sledovat

číhati

ned. 1. (na koho, co; ~; †po kom, čem; koho, co; koho, čeho) ostražitě, bděle čekat; v skrytu, v zál…

číhavý

příd. k číhati, v skrytu ostražitě čekající, pátravý, slídivý: č. pohled; č-é oči; č-é nebezpečí hro…

číhnout

dok. (min. -hl, -hnul, -hla, podst. -hnutí) slang. (na co) podívat se, dohlédnout: číhni na to! ○ př…

Číhošť

, -tě ž. obec v Čechách; číhošťský příd.: č. "zázrak"

čík

, -a m. (z něm. driv. it. zákl.) arg. oharek cigarety

číkoli(v)

zájm. neurč. přivlastňovací (skloňuje se jen zájm. čí, 2. j. číhokoli(v),...) patřící kterékoli blíž…

číliti se

ned. (3. mn. -í, rozk. čil) (~; na koho, co) hovor. expr. rozčilovat se: co se čílíš?; nečil se na n…

čílko

v. čelo

čim

, čim čím, čimčara(ra) citosl. označuje křik vrabce

číman

, čiman, -a m. (z něm. zákl.) ob. expr. obratný, čiperný, chytrý člověk: člověk musí být č.; hanl. t…

Čína

, -y ž. stát zaujímající převážnou část jihovýchodní Asie; Číňan, -a m. (1. mn. -é) (Číňanka, -y ž.)…

-čínati

jen s předp.: na-, po-, za-

čínský

příd. k Čína: č. lid, jazyk; č-á revoluce; č-á osvobozenecká armáda; Č-á lidová republika; č. čaj, p…

čínština

, -y ž. čínský jazyk

čípek

, -pku m. (6. mn. -pcích) 1. zdrob. k čep 3: železný č. 2. malý výběžek, výstupek, kterým se něco up…

čípkatý

, čípkovitý příd. podobný čípku; kuželovitý: č. výběžek

čípkový

příd. k čípek: č-é buňky ve tvaru čípku; jaz. č-é hlásky uvulární; fyziol. č-é vidění pomocí čípků (…

čírka

, -y ž. (2. mn. -rek) malá kachna u nás žijící; kachna čírka (zool.)

čírtě

, -te s. (1. mn. -ťata) žert. čertík; neposeda, nezbeda

čířit

ned. nář. (co) cenit (zuby) (Herb.), — čířit se ned. nář. usmívat se, šklebit se: č. se zlomyslně (H…

číselka

, -y ž. (2. mn. -lek) hádanka, v níž se nahrazují číslice hláskami; aritmogrif

číselko

, čísélko v. číslo

číselnice

, -e ž. tech. mechanismus automatického telefonního přístroje sloužící k volbě čísla n. kotouč s čís…

číselník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. deska s číslovanou stupnicí: hodinový č. ciferník; tech. č. měři…

číselný

příd. týkající se čísla, počtu; vyjádřený v číslech; početní: č. výraz; č. údaj; č. výsledek utkání;…

čísi

, bás. a kniž. čís zájm. neurč. přivl. (skloňuje se jen zájm. čí, 2. j. číhosi,...) patřící neznámé,…

čísílko

v. číslo

číslice

, -e ž. písemná značka čísla; cifra: arabská, římská č.; → zdrob. číslička, -y ž.

číslicový

příd. k číslice: č-é písmo; úč. č. znak účtu číslo účtu; tech. č. počítač v kt. jsou zpracovávané in…

-čísliti

jen s předp.: vy-

číslo

, -a s. (2. mn. -sel) 1. přesné vyjádření urč. množství, počtu: sudá, lichá čísla; č. stránky, sedad…

číslovací

příd. sloužící k číslování: č. stroj, razítko

číslovač

, -e m. (číslovačka v. t.) dělník číslující výrobky, zejm. dílce

číslovačka

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. razítko k mechanickému otiskování pořadových čísel; paginovačka 2. k číslov…

číslovatelný

příd. který se dá číslovat: č-é pořadí

číslovati

ned. (co, koho) opatřovat číslem: č. stránky, spisy; číslování domů, ulic; číslovaný výtisk; hud. čí…

číslovka

, -y ž. (2. mn. -vek) jaz. slovní druh vyjadřující počet n. pořadí n. násobenost n. obecně množství:…

číslovkový

příd. jaz. k číslovka: č. výraz

*číslový

příd. k číslo: č. výraz

čísnouti

dok. (min. -sl, -snul, -sla, trp. -snut) (koho, co) †1. přejet hřebenem, přičísnout: č. vlasy 2. ob.…

čísti

ned. (1. j. čtu, rozk. čti, čtěte, min. četl, čtla, četla, trp. čten, podst. čtení, přech. přít. čta…

-čísti

jen s předp.: ode-, při-, se-

čistiti

ned. (3. mn. -í, rozk. -sti, -sť, trp. -štěn, -stěn) 1. (co) zbavovat špíny, nečistoty, skvrn, cizíc…

číše

, řidč. číš, -e ž. kniž. pohár (obyč. větší šířky než hloubky): zlatá č.; č. vína; přen. č. štěstí; …

†číšek

, -šku m. kostní dřeň, morek: sál č. z kosti (Vanč.)

číška

, -y ž. (2. mn. -šek) zdrob. k číše; pohárek, sklenička: skleněná č.; č. čaje; posedět při číšce vín…

číškovitý

příd. mající tvar číšky: č-á podpěra

číšnický

příd. k číšník: č-é povolání; hist. úřad č. číšnictví 2

číšnictví

, -í s. 1. povolání číšníka (ve význ. 1) 2. hist. (ve středověku) vysoký dvorský úřad; úřad číšnický

číšník

, -a m. (6. mn. -cích) 1. (též číšnice, -e ž.) zaměstnanec v hostincích, kavárnách ap., který obsluh…

†čítací

příd. sloužící ke čtení: č. stolek; č. kniha čítanka; č. známka záložka do knihy; č. zkouška (Šmil.)…

čítač

, -e m. (živ.) zaměstnanec, který počítá, sčítá; počítač; — čítač, -e m. (neživ.) přístroj, na které…

čítanka

, -y ž. (2. mn. -nek) 1. školní učebnice obsahující vybrané ukázky k vyučování čtení, slohu a litera…

čítankový

příd. k čítanka: četba souvislá a č-á; často přen. č. příběh nepříliš cenný n. hodnotný, všední, nai…

čítárenský

příd. k čítárna: č. řád; č. klid

čítárna

, -y ž. (2. mn. -ren) veřejná místnost ke čtení knih a časopisů: č. časopisů; č. pro mládež; č. Náro…

čítati

I ned. 1. nás. k čísti 1: čítal rád knihy; mírové hnutí, o němž čítáme v novinách †2. číst: čítání p…

čítati

II ned. 1. (co) počítat, sčítat: č. peníze; zkoumej a čítej sebelíp (Ner.); ♦ čítaje, čítajíc v to v…

číti

ned. (1. j. čiji, rozk. čij, min. čil, podst. čití, přech. přít. čije; ob. jen přít. čuju, min. čul)…

-číti

jen s předp.: na-, po- (zapo-), za-

číž

, -e m. (1. mn. -i, -ové) kniž. čížek

čížek

, -žka (mn. 1. -žci, -žkové, 6. -žcích) (*čížík, -a) m. drobný ptáček zelenožluté barvy příbuzný pěn…

*čížkový

příd. připomínající čížka: č-á barva zelenožlutá; → přísl. *čížkově: č. zelený jako čížek

člověčí

příd. kniž. k člověk; lidský: č. bytost, vlastnost

čmeláčí

příd. náležející, vlastní čmelákům, pocházející od čmeláků: č. hnízdo, bzukot, med

čtveračiti

ned. (3. mn. -í) rozpustile si počínat, nevážně jednat n. mluvit, provádět čtveráctví; dovádět, lašk…

čtverčík

, -u m. (6. mn. -cích) zř. zdrob. k čtverec; polygr. písmový výplněk, jehož šířka se rovná kuželce p…

čtverec

, -rce m. 1. geom. rovnostranný pravoúhlý čtyřúhelník 2. tvar rovnostranného pravoúhlého čtyřúhelník…

čtyřčíslo

, -a s. (2. mn. -sel) čtyři čísla časopisu v jednom sešitu: č. Varu

čubčí

příd. ob. k čubka: č. pelech; zprav. zhrub. v nadávce: č. syn

čuněčí

příd. ob. k čuně: č. pití; přen. expr. č. život

daňčí

příd. k daněk; daňkům vlastní, z daňka pocházející: d. zvěř; d. parohy

†dětenčí

příd. dětský: d. láska (Ner.)

dílčí

příd. týkající se dílu; částečný, jednotlivý (op. celkový): d. práce na stavbě; d. složka, úsek, plá…

dívčí

příd. k dívka: d. postava; d. tvář, výraz, hlas; d. plachost; d. šaty pro dívky; d. škola; pověst o …

dívčí

I, -í s. i ž. nář. děvče (Něm., Jir. aj.)

divočiti

ned. (3. mn. -í) 1. (koho) činit divokým, neukázněným: d. mládež; divočící vzduch jara 2. divoce, ne…

dobytčí

příd. vlastní dobytku: d. nemoc, nákaza, mor; d. sůl pro dobytek; d. trh, váhy, vozy na dobytek; d. …

dočísti

dok. (1. j. -čtu, rozk. -čti, -čtěte, min. -četl, -čtla, -četla, trp. -čten) (co; ~) dokončit čtení …

dočítati

, dočítati se ned. k dočísti, dočísti se: d. dopis; – d. se o hrdinných činech předků; → nás. dočítá…

dohučívati

ned. k dohučeti

dokončívati

, dokončívati se v. dokončovati, dokončovati se

dopočísti

dok. (1. j. -čtu, min. -četl, -čtla, -četla, trp. -čten) (co; ~) dokončit počítání, přestat počítat;…

dopočítati

dok. (co; ~) dokončit počítání; přestat počítat; dopočíst: d. peníze, úlohu; dopočítal a položil kří…

dopočítávati

ned. k dopočítati, k dopočísti

dovčera

, dovčíra přísl. ob. do včerejšího dne

dozorčí

příd. dohlížitelský, dohlédací, kontrolní, inspekční: d. funkce, služba, úředník, komise, orgán dozí…

dozorčí

I, -ho m. (-í ž.) dozorce: odpovědný d.; zaměstnávat ženy jako d. u balení dozorkyně; voj. d. vojsko…

drabčík

, -a m. (6. mn. -cích) drobný brouk se zkrácenými krovkami; zool. rod Emus, Quedius aj.: d. huňatý; …

dračí

příd. vlastní draku: d. zuby, tlama; plamenný d. dech; přen. d. símě, setba (o díle přinášejícím zho…

dravčí

příd. k dravec; dravci vlastní, náležející, něčím dravce připomínající: d. zuby, oko, spáry; d. mláď…

dravec

, -vce m. 1. živočich napadající jiné: krokodýl, lev, orel, štika je d.; noční d.; pernatý d. 2. zoo…

drčeti

ned. (3. mn. -í) 1. řidč. vydávat drnčivý, řinčivý zvuk; drnčet, řinčet: okna při nárazu drčela; kla…

drnčeti

ned. (3. mn. -í) 1. vydávat ostře rachotivý, hrčivý zvuk, řinčivě znít; řinčet, drkotat 2: okna auto…

dřepčík

, -a m. (6. mn. -cích) skákavý brouček působící škody na zelenině; zool. rod Haltica: d. zelený

důlčík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) tech. nástroj z tvrdé oceli se zakalenou špičkou k dělání označovac…

dvojčíslí

, -í s. mat. skupina dvou číslic vedle sebe; dvojčíslo, -a s. (2. mn. -sel) dvě čísla časopisu v jed…

epikurejec

, -jce m. 1. (zast. též epikurovec) stoupenec učení Epikurova, epikureismu; žák Epikurův: veršující …

fičeti

ned. (3. mn. -í) 1. prudce vanout; fučet, foukat: vítr fičí; do krytu fičí; ujížděl, jen to fičelo;

frank

, -u m. (6. mn. -cích) jednotka měny francouzské, belgické a švýcarské; platidlo představující tuto …

frčeti

ned. (3. mn. -í) 1. vydávat zvuk znějící jako fr: sálem bylo slyšet frčení ventilátoru; koně řičeli …

fučeti

ned. (3. mn. -í) 1. prudce vanout; fičet, foukat: mrazivý vítr ostře fučí do oken; neos. na půdě fuč…

*fučík

, -a m. (6. mn. -cích) potřeštěnec, větroplach: dobrý je i statečný, třebaže takový f. (Jir.)

generálporučík

, -a m. (6. mn. -cích) voj. druhý stupeň generálské hodnosti

hačíř

, -e m. (z něm. driv. it.) 1. nář. hanl. forman: h. s ubohým vozíkem a chromou kobylou †2. vozataj:

hačířský

příd. nář. k hačíř: koupit h-ého koně formanského

hačířství

, -í s. nář. formanství

*hajdučí

příd. vlastní hajdukovi n. hajdukům: h. vůdce (Hol.)

hajduk

, řidč. hejduk, -a m. (6. mn. -cích) (z maď.) hist. 1. (v 16. – 18. stol.) u jižních Slovanů bojovní…

*Hebrejčík

, -a m. hanl. Hebrej (Vrchl.)

hepčí

, hepčik, hepšík (*hepče) citosl. označuje zvuk při kýchnutí

hitlerčík

, -a m. (6. mn. -cích) hanl. stoupenec Hitlerův, německý fašista; hitlerovec, nacista

hlodavčí

příd. vlastní hlodavci: h. zuby, zoubky hlodavé

hlučeti

(zř. a zast. hlučiti) ned. (3. mn. -í) 1. (~; řidč. čím; zř. co) dělat, vydávat, působit hluk, hukot…

holčičí

(*holčenčí, Poláč., *holčí, nář. holčenský, Rais) příd. obl. čes. k holčice, k holka; dívčí: h. smíc…

*holubčík

, -a m. (v důvěrném hovoru v rus. prostředí) drahoušek

holubičí

příd. k holubice; holubicím vlastní, z holubice pocházející; připomínající holubici: h. hnízdo; h. p…

hončí

příd. †1. honicí, lovecký: h. psi (Zey.); h. smečka (Dyk) 2. zř. stíhací: h. lodi; hist. náležející …

hončí

I, -ho m. †1. lovčí: královský h. (Tyl) *2. kdo někoho stíhá, pronásleduje: h. vyjeli do kraje (Kub.…

hořčík

, -u m. (6. j. -u) 1. chem. lehký kovový prvek zn. Mg (hořící na vzduchu jasným plamenem); magnézium…

hořčíkový

příd. 1. k hořčík 1: h. kov; h-é světlo magnéziové 2. k hořčík 2: h-é květy; → přísl. hořčíkově: h. …

*hošenčí

příd. chlapecký (Poláč.)

housenčí

příd. vlastní housenkám, pocházející z housenky: má h. tělo jako housenka: lístečky omotané h-mi vlá…

hrčeti

ned. (3. mn. -í) 1. vydávat rachotivý, drsný zvuk, zprav. při rychlém pohybu n. při toku vody ap.: v…

hrdliččí

příd. hrdličkám vlastní, z hrdličky pocházející: h. chechtot, smích; h. peří

*hrdličí

příd. hrdlicím vlastní: h. chechtot (Vrba)

hrnčírna

, -y ž. (2. mn. -ren) hrnčířská dílna

hrnčíř

, -e m. (hrnčířka v. t.) kdo vyrábí n. prodává hrnce a vůbec hliněné nádobí

hrnčířina

, -y ž. ob. 1. hrnčířství 2. hrnčířské zboží, hrnčířské výrobky

hrnčířka

, -y ž. (2. mn. -řek) 1. žena vyrábějící n. prodávající hliněné nádobí 2. ob. žena hrnčíře 3. drobná…

hrnčířský

příd. k hrnčíř: h-á dílna, pec, hlína, h-é zboží; h. trh na Kampě; výr. h. kruh otáčející se pracovn…

hrnčířství

, -í s. hrnčířský podnik; řemeslo a dř. též živnost hrnčíře; obchod s hrnčířským zbožím

hřebčí

příd. k hřebec: h. netrpělivost připomínající hřebce; zvěr. h. nákaza chronická sdělná choroba hřebc…

hřebčín

, -a m. (6. j. -ě, řidč. -u) zemědělské zařízení pro chov koní a odchov hříbat

hučeti

ned. (3. mn. -í) 1. (~; co, čím) vydávat silný a temný jednotvárný zvuk, silně a temně šumět: voda h…

*chlapčí

příd. chlapecký: ch. hlas (Mach.); ch. léta (Baar)

chlapčík

, -a m. nář. expr. chlapec (Něm., Hol. aj.)

chrčeti

ned. (3. mn. -í) vydávat přerývaný chraptivý, drsný zvuk: chrčí mu v hrdle, na prsou (neos.); zmodra…

chrostičí

, chrostíkový příd. k chrostík: ch., ch-á larva

Indočína

, -y ž. nár., zast. zeměp. Zadní Indie; zeměp. Francouzská I. (dř.) francouzská kolonie v Zadní Indi…

jalovčí

, -í s. jalovcové větve n. křoviny: nalámat j.; stráň porostlá j-m

jančit

ned. (3. mn. -í) ob. expr. být janek, vést si potrhle; třeštit, bláznit: j. radostí; ovládni se a ne…

*japončí

příd. k Japonec: j. obočí (Nový); j. oči připomínající Japonce

Japončík

, -a m. (6. mn. -cích) 1. expr. Japonec: šikmoocí J-ci 2. zdrob. k Japonec: malí, mladí J-ci japonsk…

Japonsko

, -a s. stát zaujímající skupinu ostrovů u východoasijského pobřeží; Japonec, -nce (†Japan v. t., †J…

jatagan

, -u m. (6. j. -u) (z tur.) orientální zbraň sečná i bodná; handžár: vytrhnout j. z pochvy; Turek čí…

jedličí

, -í s. jedlové chvojí; jedloví, jedlina: čerstvá zeleň smrčí a j.; vůně j.

jehličí

, -í s. 1. listí n. větve jehličnatých stromů: zelené j.; spadané j.; les voní j-m 2. nář. jehličnat…

jehličí

I příd. v. jehličnatý

jehněčí

, řidč. jehněcí příd. k jehně: j. maso; j. kůže; — zpodst. jehněčí, řidč. jehněcí, -ho s. maso z jeh…

jepičí

příd. vlastní jepicím, z jepice pocházející: j. vajíčka; j. život, přen. krátký; přen. rychle pomíje…

jeřábčí

příd. k jeřábek: j. slepička

ještěrčí

příd. vlastní ještěrkám, pocházející z ještěrky, vyznačující ještěrku: j. kůže; j. hbitost; přen. j.…

jezdčík

, -a m. (6. mn. -cích) žák jezdecké učňovské školy

jezevčí

příd. jezevcům vlastní, z jezevce pocházející: j. brloh, doupě; j. mládě; j. sádlo; j. štětec vyrobe…

jezevčík

, -a m. (6. mn. -cích) plemeno loveckých psů užívaných hlavně k vyhánění zvěře z nor

ježčí

příd. ježkům vlastní, z ježka pocházející: j. bodliny; j. nora; j. kůže

jinačí

v. jinaký

jinačiti

ned. (3. mn. -í) poněk. zast. ob. (co) činit jiným, jinakým; měnit, pozměňovat: v hospodářství vše p…

jinaký

, ob. jinačí (nář. jinakší, Něm., †jinačejší, Koll.) příd. jiný, jinší; expr. lepší: tak to je a j-é…

kaččí

příd. vlastní kačkám; kachní: k. vejce

kačer

(nář. káčer, Herb.), -a m. samec kachny: k. a kachna; ust. spoj. dělat (na vodě) k-y házet ploché ka…

kačičí

příd. zast. a nář. ke kačice; kachní: k. maso; ♦ mít k. (čast. kachní, kačení) žaludek (Čel.) být st…

kačírek

, -rka m. (mn. 1. -rci, -rkové, 6. -rcích) zdrob. ke kačer: k. a slípka; ust. spoj. dělat (na vodě) …

kajčí

příd. vlastní kajkám, z kajky pocházející: k. peří; jemný jako k. prach

kalpak

(*kolpak), -u m. (6. mn. -cích) (z tur.) (dř.) vysoká čepice s kožišinovým okrajem: páni v kašketech…

kamínčí

, -í s. nář. drobné kamení (Nov. Svět. aj.)

kamzičí

příd. týkající se kamzíka; kamzíkům vlastní, pocházející z kamzíka: k. odstřel; k. štétka; zool. veš…

kanárčí

příd. vlastní kanárkům; mající něj. vlastnost, zvl. barvu, kanárků: k. zpěv; k. klec pro kanárka; v …

kančí

příd. kancům vlastní, z kance pocházející: k. hlava; k. maso; k. kel; — zpodst. kančí, -ho s. kančí …

kančík

, -a v. kanec (živ.)

kančík

I (zast. kančuk, kančuch), -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z pol. driv. tur.) řidč. karabáč: k. na p…

kanec

, -nce m. (živ.) samec všech druhů prasat: chov plemenných kanců; divoký k. divočák (mysl.), kňour (…

*kanovničí

příd. kanovnický: k. klerika (Hol.)

Karáčí

, -í s. hl. město Pákistánu; karáčský příd.: k-čští občané

kavčí

příd. kavkám vlastní; připomínající kavku: k. hnízdo; k. křik; k. oči

*keřovčí

, *keřoví, -í s. křoví: bukové k-ví (Svob.)

klečeti

ned. (3. mn. -í) spočívat na kolenou: k. na podlaze; k. u oltáře při modlitbě; za trest k.; přen. k.…

*klečí

, -í s., *klečina, -y ž. kosodřevinný porost: jehličnaté k.; černé, smutné k-y (Klost.)

Klenčí

, -í s. obec v západních Čechách (na Chodsku); klenečský příd.: k-čští Chodové; — v. též Kleneč

klíčiti

II ned. (3. mn. -í, rozk. klič) (koho, 4. p.) zř. skličovat, sužovat, rmoutil: (babičku) ustavičně j…

klokočí

, -í s. 1. klokočový porost: husté k.; zelená se k. 2. klokočové semeno, klokočová semena: růženec z…

*klokočí

I příd. klokočový: k. růženec (Ner.)

klučíček

, klučík v. kluk

kluk

, -a m. (6. mn. -cích) ob. 1. nedospělá n. dospívající osoba mužského pohlaví; chlapec, hoch: narodi…

kňučeti

ned. (3. mn. -í) (zvl. o někt. zvířatech) vydávat naříkavě znějící zvuky; kničet, kvičet; kňourat, s…

koberec

, -rce m. druh tkaniny k pokrývání podlah, zř. též jako závěs: tkaný, vázaný k.; perský, bagdadský k…

kočí

, -ho m. (mn. 1. -í, řidč. -ové, 2. -ích) muž, jehož zaměstnáním je řízení povozů s potahem; vozka:

†kočí

I, †kotčí příd. v ust. spoj. k. vůz kočár (Jir.)

kočičí

příd. 1. vlastní kočkám: k. srst, drápky; k. oči šedozelené; k. pohyby vláčné; k. krok lehký, plíživ…

Kočinčína

, -y ž. dř. francouzská kolonie na území dnešní Vietnamské demokratické republiky a Vietnamské repub…

kočírovat

(*kučírovat, Kosm., Ner.) ned. (z něm.) ob. řídit koňské spřežení: sedlák si sám kočíroval ○ předp.

†kolčí

příd. užívaný při klání: rytířové v helmech k-ch (Jir.)

komorničí

příd. zast. ke komorník: právo k. (Pal.); hist. starosta k. představený komorníků 2

končík

v. konec

končíř

, -e m. (z arab. zákl.) sport. lehká bodná sportovní zbraň; fleret: svist k-ů; přebor v šermu k-em

končiti

ned. (3. mn. -í) (co) činit konec; zakončovat, ukončovat: k. práci, úkol, studie; k. vypravování; tí…

konipásčí

(†konopásčí, Ner.) příd. vlastní konipáskům, z konipáska pocházející: k. vejce

konopásčí

, konopásek v. konipásčí, konipas

kontrarozvědka

, -y ž. (2. mn. -dek) (z rus.) voj. vojenská složka, kt. se zabývá bojem proti nepřátelské špionáži;…

*konvalinčí

, *konvalí, -í s. konvalinkový porost (Těsn., Vrba; Mrš.)

kopčiti

ned. (3. mn. -í) zeměd. hrobkovat, hrůbkovat, oborávat ○ předp. do-, na-, o-, při-; → nás. kopčívati…

korčík

v. korec

korec

, -rce m. 1. stará dutá míra (0, 936 hl): k. žita, brambor 2. stará plošná míra (2877 m2); strych: n…

kostlivčí

příd. kniž. kostlivcům vlastní: k. bledost, tvář, ruce

*kozelčí

příd. kozlí: k. kůže (Heyd.)

kráčeti

ned. (3. mn. -ejí, rozk. -ej, přech. přít. -eje) dělat kroky, jít krokem; jít: k. zvolna; k. ulicí; …

krahujčí

(zast. ob. krahulčí, Čel., krahuličí, Třeb., nář. krahuliční, Staš., †krahulí, Rais, *krahují, L. St…

krahulčí

, krahulí, krahuličí, krahuliční v. krahujčí

králičí

příd. vlastní králíkům, z králíka pocházející: k. samice; k. kůže; zool. zákožka k.

*krasavčí

příd. krasavcům vlastní: k. postava (Hora); k. oči (Pujm.)

krček

, -čku m. (6. mn. -čcích) zdrob. ke krk 1, 4: děti natahovaly krčky; – k. houslí; k. ručnice; bot. k…

krčiti

ned. (3. mn. -í) (co; čím) stahovat do záhybů; vraštit, ohýbat, pokrčovat: k. nos; k. čelo; k. nohy …

krejčí

, -ho m. (mn. 1. -í, 2. -ích, zast. -í, 3. -ím,...) (krejčová v. t.) řemeslník zhotovující oděvy: pá…

krejčíř

, -e m. (krejčířka, -y ž.) zast. a nář. krejčí (Třeb., Něm., Preis., Herb. aj.); → expr. zdrob. *kre…

krejčířovat

ned. zast. ob. a nář. krejčovat (Kosm., Maj.)

krejčířský

příd. zast. a nář. ke krejčíř, krejčovský: k-é řemeslo (Nov.); k. cech, mistr

krejčířství

, -í s. zast. a nář. krejčovství (Preis. aj.)

krk

I, -u m. (6. mn. -cích) 1. část těla spojující hlavu s trupem: silný, tlustý, krátký, dlouhý, hubený…

krkavčí

příd. 1. vlastní krkavcům: k. krákání; k. hnízdo; k. hlas připomínající hlas krkavce 2. expr. necite…

krkavec

, -vce m. 1. velký černý pták příbuzný havranu, s mohutným zobákem, živící se mršinami; zool. k. vel…

krtčí

příd. krtkům vlastní, od krtka pocházející: k. nožky, kůže; k. hromádky, přen. k. práce rozleptávačů…

*krtičí

příd. krtčí: k. kopka (Hol.); přen. k. práce v ilegalitě podkopná, podvratná

křáčí

, -í s. nář. křoví: k. na břehu (Staš.)

křeččí

příd. vlastní křečkům, od křečka pocházející: k. mládě, doupě; k. párek; k. kožišina; přen. k. povah…

křepčiti

ned. (3. mn. -í) expr. bujně tančit; křepce se pohybovat: k. a hodovat do noci; křepčící mládež; kře…

křepelčí

příd. vlastní křepelkám, od křepelky pocházející: k. samička; k. vajíčko; přen. k. krok drobný, rych…

křičeti

ned. (3. mn. -í, rozk. křič, přech. přít. křiče) 1. vydávat křik (ve význ. 1), mít pronikavý hlas: d…

*kučírek

, -rku m. (6. mn. -rcích) (z něm.) lehký kočár, kočárek (Baar)

kučírka

v. kučera

kučírovati

v. kočírovati

kukaččí

příd. kukačkám vlastní, od kukačky pocházející: k. volání; k. mládě, vejce; přen. co bylo někam zane…

kupčík

v. kupec

kupec

, -pce m. 1. kupující, zákazník: lákat, vábit kupce; mít kupce na něco; našel si kupce na dům; práv.…

kůzlečí

, řidč. kozlečí (†kůzlecí, Hol., kozlecí) příd. kůzlatům vlastní, pocházející z kůzlete: k. kůžky; k…

kvičeti

ned. (3. mn. -í) 1. (o zvířeti) ozývat se pronikavým, vysokým hlasem: podsvinče kvičí v chlívku; pes…

laňčí

příd. laňkám vlastní, náležející laňkám: l. krok, přen. bystrý, lehký; l. oči, přen. výrazné, tklivé

lasiččí

příd. vlastní lasičkám, připomínající lasičku: l. krev; l. mrštnost

lasičí

příd. vlastní lasicím, připomínající lasici: l. pohyb; l. hbitost

lecčí

zájm. neurč. přivl. řidč. náležející leckomu; ledačí, číkoli

léčiti

I ned. (3. mn. -í, rozk. leč) (co; koho; ~) překonávat nemoc léky, životosprávou a jinými prostředky…

ledačí

zájm. neurč. přivl. náležející ledakomu; lecčí, číkoli

*ledňáččí

příd. ledňáčkům vlastní: l. samička (Olb.)

lemčík

, -a m. (6. mn. -cích) novoguinejský pták veliký jako sojka, stavějící často umělá loubí; zool. rod …

líčiti

I ned. (3. mn. -í, rozk. lič) 1. (co) popisovat, zvl. se subjektivním zabarvením: l. krásy krajiny, …

líčiti

II (†léčiti, Jir.) ned. (3. mn. -í, rozk. lič) klást léčky, nástrahy: l. na zvěř železa; l. oka na z…

lískovčí

v. lískoví

liščí

příd. liškám vlastní, z lišky pocházející: l. chvost, skok; l. kožišina, nora; l. mládě; l. krok, př…

loučí

, -í s. nář. louče: suché l.; loučím ozářené zdi (V. Mrš.)

loučiti se

ned. (3. mn. -í, rozk. luč) 1. (~; s kým) chystat se k odchodu, poroučet se (někomu), přátelsky se (…

lovčí

příd. mající nějaký vztah k lovu; lovecký: l. zámeček; řidč. l. roh; l. sokol; l. psi; l. vášeň

lovčí

I, -ho m. (dř.) správce myslivosti u šlechtického dvora, velkostatku, myslivec; hist. hodnostář pano…

lučík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) zř. malý luk: přen. l. úst (Bran.); tech., voj. chránič spouště stř…

luk

, -u m. (6. mn. -cích) stará zbraň skládající se z pružného oblouku a napjaté tětivy, dnes sportovní…

lumčí

příd. k lumek, lumkům vlastní: l. larvy

lumčík

, -a m. (6. mn. -cích) velmi drobný blanokřídlý hmyz kladoucí vajíčka do hmyzu; zool. rod Bracon, Mi…

*luňáčí

příd. vlastní luňákům, z luňáka pocházející: l. péra (Něm.); l. oči (Olb.) ostrého pohledu

*luteránčík

, -a m. hanl. luterán (Třeb.)

*lvičí

příd. ke lvice; lvici náležící: l. hlava (Ner.)

lýčí

, -í s. 1. lýko: košíky pletené z l.; provaz z l. 2. mysl. pokožka se srstí na mladém paroží

máčeti

ned. (3. mn. -ejí) (co) 1. ponořovat do vody n. do jiné kapaliny, nechávat v ní, a tím vystavovat je…

máčírna

, -y ž. (2. mn. -ren) podnik n. oddělení něj. podniku, kde se něco máčí: m. lnu; m. lahví

malináčí

(Tomeč.), malinčí (Jir.), malinovčí (Rais), -í s. nář. keře maliníku, maliní, malinoví

malinčí

v. malináčí

malinovčí

v. malináčí

*máločí

zájm. neurč. přivlastňovací řidč. patřící jen zřídka někomu, málokomu: dá jen na m. domluvy

meč

, -e m. 1. stará sečná zbraň s dlouhou rovnou čepelí ostrou po obou stranách: jilec meče; rytířský m…

mečeti

ned. (3. mn. -í) vydávat zvuk znějící jako mé; mekat, mekotat: koza mečí; přen. expr. mluvit n. zpív…

mečík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. zdrob. k meč: vytasit krátký m.; m-y a oštípky (Čech); přen. m-y…

mečíkový

příd. k mečík (zprav. ve význ. 5): m-é květy

mečíř

, -e m. (kdysi) výrobce mečů: m-i a jiní mistři zbrojířského umění

mečířský

příd. k mečíř: m-á dílna

mečířství

, -í s. (kdysi) řemeslo a živnost mečíře

*metličí

, -í s. metlicový porost: paseka plná vysokého m. (Jir.)

mezčí

příd. mezkům vlastní: m. mládě

meziříčí

, -í s. 1. krajina mezi dvěma řekami: zeměp. m. dunajsko-tiské 2. M. jm. osad (měst) vzniklých v pro…

mimočítankový

příd. neobsažený v čítankách: m-á četba školská četba celých literárních děl

mlčeti

ned. (3. mn. -í) 1. nevydávat hlas, nemluvit, být zticha, nevyslovovat se o něčem: místo odpovědi ml…

mlíčí

, -í s. 1. samčí rozplozovací ústrojí, spermarium (u ryb) 2. lid. označení rostlin, většinou plevelo…

mločí

příd. mlokům vlastní: oko m. (Slád.)

mločík

, -a m. (6. mn. -cích) drobný obojživelník příbuzný mloku; zool. rod Hydromantes: m. jeskynní

mluvčí

příd. v. mluvicí

mluvčí

I, -ho m. (mluvčí, -í, *mluvkyně, -ě, Šlej., Pfleg., 2. mn. -yň, -yní ž.) 1. kdo právě mluví, autor …

močínka

, -y ž. nář. tenká skýva chleba (Herb.)

močiti

II ned. (3. mn. -í) (co) 1. nechávat v tekutině (zprav. ve vodě), a tím vystavovat jejímu působení; …

mopsličí

příd. vlastní mopslíkům; přen. expr. m. tvář (K. Čap.) připomínající mopslíka

mráček

, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) 1. zdrob. k mrak 1: bělavý m.; nebe bez jediného mráčku čistě modr…

mračiti

ned. (3. mn. -í) 1. (co) stahovat do vrásek; chmuřit, kabonit, vraštit: m. čelo, obličej, tvář 2. ná…

mračno

, -a s. (2. mn. -čen) 1. mrak: černé, bouřlivé m.; mračna před bouří; průtrž mračen; mračna se stahu…

mravenčí

(*mraveneční, ob. brabenčí) příd. k mravenec; mravencům vlastní: m. kusadla; m. vajíčka; m. stezka; …

mravenčík

v. mravenec

mravenec

(ob. brabenec), -nce m. drobný hmyz žijící ve velkých společenstvech (v mraveništích): hemžení m-ů; …

mručeti

ned. (3. mn. -í) 1. (o zvířatech) vydávat hluboký, temný zvuk: medvěd mručí 2. expr. (~; co; na koho…

mučírenský

příd. k mučírna: m-é sklepení

mučírna

, -y ž. (2. mn. -ren) místnost k mučení: středověké m-y; nacistické m-y; m. gestapa; přen. život se …

mučiti

ned. (3. mn. -í) (koho, co; ~) 1. tělesně týrat, trýznit, mrzačit (zvl. při výslechu ap.); působit n…

načíhat se

dok. i ned. (na koho; ~) strávit, trávit mnoho času číháním (v. na- II): co se už na něj načíhali, a…

načíhnout

dok. slang. (kam) letmo nahlédnout: n. do jizby (Sum.)

načínací

příd. určený, sloužící k načínání: piv. n. jehla k načínání sudů s pivem, narážecí

načínač

, -e m. mysl. lovecký pes, kt. ulovenou zvěř trhá n. požírá

načínati

ned. k načíti: n. bochník; n. láhev; v pivovaře dnes načínají; – n. novou práci; n. životní dobrodru…

načíst se

dok. i ned. (1. j. -čtu, rozk. -čti, -čtěte, min. -četl, -čtla, -četla) (~; čeho) hodně užít čtení (

načítati

dok. zast. a nář. (co) napočítat (A. Mrš. aj.)

načítat se

dok. i ned. (~; čeho; o kom, čem) dlouho n. mnoho se obírat čtením (v. na- II): načítal se knih; hrd…

načíti

dok. (1. j. -čnu, rozk. -čni, -čněte, min. -čal, trp. -čat, podst. -četí, přech. min. -čav) (co; ~)

*nadčlověčí

příd. nadčlověcký, nadlidský: n. rasa; n. fyzická síla (Kam.)

nádhončí

v. náhončí

nadlovčí

, -ho m. (dř.) vyšší myslivecký úředník

nadobočí

[nat-o- i nado-], -í s. řidč. část čela nad obočím: vystouplé n. (Čap.-Ch.)

nadporučík

, -a m. (6. mn. -cích) (nadporučice, -e ž.) voj. důstojník v hodnosti mezi poručíkem a kapitánem

nadpraporčík

, -a m. (6. mn. -cích) (nadpraporčice, -e ž.) voj. nejvyšší hodnost v kategorii praporčíků

nadtatrčí

, -í s. mysl. krycí péra na vrchní straně tatrče kurovité zvěře

náhončí

, -ho m. 1. honec 2, nadháněč (zvěře): kruh n-ch 2. (též nádhončí Havl.) zprav. hanl. kdo agitačně p…

†nákončí

, -í s., †nákonečník, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích) m. konec: n-í pochvy meče; lesklé n-í (na pásku) (…

nákrčí

, -í s. les. část stromu mezi kořenem a kmenem: n. kořenové

nákupčí

, -ho, nákupce, -e m. (nákupčí, -í ž.) osoba, kt. je pověřena nakupováním; nakupovač: (dř.) n. obcho…

*námluvčí

, -ho (†námluvce, -e, Klicp.) m. (*námluvčí, -í ž., Svět.) 1. kdo sjednává sňatek, dohazovač 2. nápa…

napočítati

, napočísti (1. j. -čtu, min. -četl, -čtla, -četla, trp. -čten) dok. (co, koho) počítáním shledat; s…

napočítávati

ned. k napočítati, napočísti: napočítával si velké úroky

náruč

, -e, ž., náručí, -í s. 1. prostor mezi napřaženýma, rozepjatýma rukama: padnout někomu do n-e, do n…

nářečí

, -í s. jaz. 1. jazykový útvar, kterým se mluví jen na části území národního jazyka; dialekt: n. mís…

návodčí

, -ho m. *1. návodce (Jir.) 2. let. osoba zajišťující ze země navádění letadel na cíl

navyčítati

dok. (co komu) nadělat mnoho výčitek: nevyčítej mi to, já jsem si to navyčítal už dost; — navyčítat …

nebezpečí

, -í s. (bás. nebezpeč, -e ž.) pravděpodobnost, možnost něj. neštěstí, škody ap.: n. úrazu, ohně, ná…

něčí

zájm. přivl. (skloňuje se jako jarní) přivlastňuje blíže neurčené osobě, adresátu projevu, někdy i p…

nečítaný

příd. velmi četný; nepočítaný, nesčetný: n-é rány; n-é množství; dostat n-ch hodně bití; → přísl. ne…

nejinačí

v. nejinaký

nejinaký

, ob. nejinačí příd. nikoli jiný (než), stejný (jako), právě takový; nejiný, stejný: takový a n. cha…

Němčík

, -a m. (6. mn. -cích) expr., zprav. hanl. Němec

nepočítaný

příd. velmi četný; nespočetný, nesčetný, nesčíslný: sporů bylo n-ch; strom už měl n-ch větví; pruhů …

*nepočítavý

příd. nevypočítavý, nesobecký, nepočítající: zápas mezi rozumem a mezi n-m citem (Šmil.); lehkovážný…

nesčíslněkrát(e)

přísl. nesčetněkrát: n. si něco předsevzít; opakoval n-e prosbu (Staš.)

nesčíslný

příd. takový, kt. nemůže být vyčíslen, nesmírný na počet; nesčetný, nespočetný, hojný, velmi početný…

nevěstčí

příd. řidč. vztahující se k nevěstce: n. koketérie; n. kariéra tanečnice v baru (Sez.)

ničí

zájm. přivl. záp. (skloňuje se jako jarní) nenáležící, nepatřící nikomu, od nikoho nepocházející: čí…

ničiti

ned. (3. mn. -í) (co, koho) působit zmar, záhubu, konec něčeho, někoho, silně poškozovat; hubit, mař…

nosatčík

, -a m. (6. mn. -cích) drobný brouček s dlouhým noscem škodící na polích; zool. rod Apion: n. hracho…

nosorožčí

příd. pocházející z nosorožce, nosorožce se nějak týkající: n. kosti; n. stopa

občíh-

, občich- v. očíh-, očich-

občíslí

, -í s. mat. číslice n. skupina číslic, kt. se v desetinném zápise čísla stále opakuje; perioda

obočí

, -í s. obloukovitý pruh chloupků rostoucí nad okem: černé o.; zvednout, stáhnout, svraštit o.; → ex…

obouruč

přísl. těl. oběma rukama (op. jednoruč): podpor o.; obouruční příd.: o. meč dvojruční; → přísl. obou…

obratlovčí

příd. zool. obratlovcům vlastní: o. tělo; o. kostry; o. typ zvířecí typ vyznačující se rázem a znaky…

obročí

, -í s. hist. důchod z úřadu, zprav. církevního; prebenda (círk.), beneficium (círk., hist. práv.)

*obručí

, -í s. obruče: stříbrné o. (Ner.)

očíhnout

, občíhnout dok. (min. -hl, -hnul, -hla, trp. -hnut) ob. expr. (co, koho) prohlédnout si, obhlédnout…

očísliti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) očíslovat: očíslené listy, rukopisy; hud. očíslený bas číslovaný, ocifro…

očíslovati

dok. (co, koho) opatřit, označit čísly: o. listy papíru ocifrovat; očíslovaný výtisk knihy; o. dokla…

očíslovávati

ned. k očíslovati: o. stránky

očísnouti

dok. (min. -sl, -snul, -sla, trp. -snut) (koho, co) *1. čísnout po povrchu: o. vlasy; jako by ho ble…

odčísnouti

(nář. odčesnout Heyd.) dok. (min. -sl, trp. -snut) řidč. (co) 1. hřebenem dát stranou: o. vlasy s če…

odčísti

v. odečísti

odčítací

, odečítací příd. určený, sloužící k odčítání: o. znaménko; o. zařízení počítacího stroje; fot. o. s…

odčítač

, odečítač, -e m. zaměstnanec zjišťující stav měrného zařízení (elektroměru ap.)

odčítanec

, -nce m. (4. j. -nce, 1. mn. -nci, -nce) zast. mat. menšenec

odčítání

, odečítání, -í s. jeden ze základních početních výkonů záležící v počítání rozdílu dvou čísel: prob…

odčítati

dok. řidč. (co) odpočítat: slíbených tři sta zlatých odčítal (Něm.)

odčítati

I, odečítati ned. 1. k odečísti, odčísti 1: naučil se sčítat a o.; o. vydání od příjmu; mat. počítat…

*odčítávati

ned. 1. k odčítati (dok.): o. na stůl peníze (Herb.) 2. nás. k odčítati (ned.)

*oddavčí

, *oddaveční, *oddavečný příd. oddavkový: o-čí kabát (Svět.); o-eční matriky (Třeb.); o-ečný fěrtoch…

*oddrnčívat

ned. expr. 1. k oddrnčeti 2. (co) drnčením vykonávat: kola vagónů oddrnčívala na kolejích kovové dak…

odečísti

, odčísti dok. (1. j. odečtu, rozk. -čti, -čtěte, min. odčetl, odečetl, odčetla, odečetla, odečtla,

odevčíra

, odevčírka v. odvčera

odmlčívati se

v. odmlčovati se

odpočítati

, odpočísti (1. j. -čtu, min. -četl, -čtla, -četla, trp. -čten) dok. (co) 1. počítáním odměřit, oddě…

odpočítávati

ned. k odpočítati: o. peníze, cihly; svědomitě o. kapky léku; mluvil vážně, jako by slova odpočítáva…

odpočívadlo

(dř. často odpočivadlo), -a s. (2. mn. -del) 1. (též †odpočívátko, -a, Klicp.) poněk. zast. lehátko,…

odpočívárna

, -y ž. (2. mn. -ren) místnost zařízená k odpočívání

odpočívati

ned. 1. (řidč. též odpočívati si) k odpočinouti si; hovět si, oddechovat si: o. po práci; o. po dlou…

odpočívátko

v. odpočívadlo

odpůrčí

příd. kniž. jsoucí k někomu, něčemu ve vztahu odpůrce, stojící na opačné straně; odporující, protivn…

odvčera

, ob. odvčíra, odvčírka, řidč. odevčíra, odevčírka přísl. od včerejška: teprve o. jsem zde; již o. m…

ochotničit

ned. (3. mn. -í) hovor. 1. hrát divadlo jako ochotník: o. na venkovské scéně 2. být činný neodborně,…

*ochránčí

příd. ochranný: strážná píseň o. (Sova)

okročí

, -í s. sedadlo (na kočáru) pro sezení obkročmo: za kočárem na o. seděl panský písař (Jir.)

opičí

příd. vlastní opicím, pocházející z opice, týkající se nějak opic: o. pohyby, skoky; o. mládě, ruce,…

opičiti se

(†opičiti Tyl) ned. (3. mn. -í) (po kom, čem; *za čím) napodobovat někoho, něco po způsobu opic: dět…

*opilčí

příd. k opilec, opilecký: o. gesto (Ben.)

†opravčí

příd. k oprávce: právo, soud o. (Pal.)

orličí

příd. řidč. orlí: o. péra; přen. o. nos; o. zrak bystrý; bot. hasivka o.

*osičí

příd. vlastní osice: (mládec) zachvěl na těle po osičímu (Čel.); o. list (Čel.) osikový

osičí

I, -í s. osikový porost: louka lemovaná o-m

osličí

příd. oslicím vlastní, z oslice (řidč. též z osla) pocházející: o. mléko; biblický žernov o. otáčený…

otáčeti

ned. (3. mn. -ejí) 1. k otočiti 1-4; točit: o. maso na rožni; o. kolem; o. hůlkou v ruce; vítr otáčí…

otčík

v. otec

otčím

(*otčim Nov.), -a m. (1. mn. -ové) nevlastní otec

otčímský

(*otčímovský Wint.) příd. takový, jaký bývá obvyklý u otčíma; vůbec nelaskavý, nevlídný: o-é zacháze…

*otčímství

, -í s. stav otčíma, poměr otčíma k někomu

otec

, otce m. (5. j. -če, 1. mn. -ové) 1. muž mající dítě, muž ve vztahu k svému dítěti: stát se otcem; …

otročí

příd. 1. vztahující se k otroku, otrokům: o. trh na otroky; o. dítě 2. kniž. otrocký 2: o. povaha; o…

ovčí

příd. k ovce 1. ovcím vlastní, od ovce pocházející: o. vlna; o. sýr; o. kožich; o. stádo ovcí; ♦ vlk…

ovčín

, -a (6. j. -ě), řidč. ovčinec, -nce m. chlév pro ovce: o. u statku; dostat ovečky do o-e (při hře n…

ovčírna

, ovčárna, -y ž. (2. mn. -ren) poněk. zast. ovčín, ovčinec: zavřít ovce do o-y

pačes

, -u m. (6. j. -u) 1. zprav. mn. pačesy expr. neupravené, rozcuchané vlasy; ob. vlasy vůbec: rozcuch…

pačesat

, počísat ned. zast. a nář. (co; ~) česat (len n. konopí) hustší vochlí: vlásky jemné jako pačesaný …

pačísek

v. pačes

pacholčí

příd. náležející pacholkům: zast. p. ruce (Tyl); ve vorařství p. vor druhý vor v prameni (na kt. pra…

pampeliščí

příd. řidč. pampeliškový: p. chmýří

panovničí

v. panovnický

papouščí

příd. papouškům vlastní, papouška se nějak týkající: p. křídla; p. křik; přen. p. hlas ostrý, pronik…

parček

, parčík v. park

park

, -u m. (6. mn. -cích) (z fr. driv. angl.) 1. sad s okrasnými stromy a květinami sloužící k procházk…

pastevčí

příd. řidč. pastevci náležející, pastevcům vlastní; pastevecký: p. hůl; p. lidé (Šrám.) pastýři

pavoučí

, řidč. pavučí příd. 1. pavoukům vlastní: p. vlákna; p. nohy; p. síť 2. připomínající pavouka; pavou…

pavoučí

I, -í v. pavučí, -í