čeliti ned. (3. mn. -í) 1. (komu, čemu) stavět se na odpor; vzpírat se, vzdorovat, protivit se, zabraňovat, zamezovat (co); řidč. (proti čemu) být namířen; směřovat: č. nepříteli, č. obtížím; č. nebezpečí rozvahou; č. plísni; – č. proti pohodlné tradici; plány čelící proti státu 2. kniž. (k čemu) postupovat jako k svému cíli, být zaměřen; mířit, směřovat, jít: kroky čelily k zámku; přen. hnutí čelilo k výchově mládeže usilovalo o ni 3. kniž. (kam) být obrácen průčelím: továrna čelící k parku (Maj.); zdi čelící proti Novému Městu (Bass); dvůr, do kterého čelilo okénko (V. Mrš.); → nás. čelívati