čelní příd. 1. jsoucí na čele, patřící k čelu: č. ohlávka; anat. č. kost, dutina; č. lalok mozkový 2. nacházející se vpředu; přední: č. vůz; č. deska přístroje; voj. č. oddíl, hlídka; č. pochodová záštita; č. úder, útok vedený proti nepříteli zpředu 3. průčelní, frontální: č. stěna 4. tech. umístěný na přední straně, využívající přední strany atp.: č. soustruh, fréza, kolo †5. přední, hlavní, čelný: č. člen spolku; → přísl. čelně v. t.