čert, -a m. (čertice v. t.) 1. (v náboženských představách a v pohádkách) nadpřirozená bytost obývající peklo, zosobňující zlo, nepřátelská člověku a představovaná obyčejně v podobě člověka s chlupy, rohy, kopytem a s ocasem; ďábel, ďas, satan, rarach, zloduch: rohatý č.; dělat Mikuláše a čerta; ♦ v nouzi n. z nouze č. (i) mouchy lapá (přísloví) spokojíme se z nezbytnosti i s málem n. s málo příznivým řešením; nebojí se ani čerta nikoho, je velmi srdnatý, odvážný; expr. to by v tom byl č., aby to nešlo ať je to sebetěžší, musí se to podařit; kam nemůže č., nastrčí babu (pořek.); co je šeptem, to je (s) čertem nedobré, ošklivé; čiň čertu dobře, peklem se ti odmění (odslouží) zlý člověk je nevděčný; dej čertu prst a chce tě celého (o nadužívání n. zneužívání dobré vůle); byl na groš jako č. na hříšnou duši velmi chtivý peněz, lakomý; hlídat něco jako č. velmi ostražitě; vyhýbat se něčemu, někomu jako č. kříži; bát se něčeho, někoho jako č. kříže velice; vyhýbat se něčemu, někomu; č. nám ho (to) byl dlužen není nám vítaný (nemělo se to stát); co č. nechtěl nešťastnou náhodou; (dělat něco,) i kdyby č. na bábě (koze aj.) jezdil přes všechny obtíže, děj se co děj; tu máš, čerte, kropáč (o nepříjemném překvapení); nemaluj čerta na zeď! nestraš, nepřivolávej neštěstí; č. mi to napískal udělal jsem nerozvážnost; č. nikdy nespí neštěstí n. nepříjemnost se může stát kdykoli; šili jím všichni čerti byl velmi neposedný, rozpustilý; venku se čerti žení je velice špatné počasí s plískanicí a vichřicí; je to jeden č., č. jako ďábel je to stejné; vyhánět čerta ďáblem jedno zlo potírat jiným, dělat marnou práci; s čertem se poradit špatně; dopustit se hlouposti; vláčet se po všech čertech, po čertech ďáblech (expr.) po pustých, zapadlých končinách; zapálit svíčku čertu snažit se o získání špatného člověka darem; posílat (někoho, něco) ke všem čertům proklínat; mohl ho č. vzít velmi se zlobil, vztekal; kde tě čerti nosí kde jsi tak dlouho?; všechno vzal č. je pryč, zašlo beze stopy; vzal (ob. též vem) to č.!: nezáleží na tom; jdi k čertu! vzdal se, ať tě nevidím; jdi s tím k čertu! nech toho, dej s tím pokoj; který č. ho sem nese? co tu chce; nář. hledí jako č. do baně zamračeně, neurvale; přen. čertův chlapík chytrý, mazaný člověk; čertova holka chytrá, mazaná; divoká; čertova historie zamotaná, zpropadená, nepříjemná; z toho kouká, v tom je čertovo kopýtko záludnost, úskok; čertovy obrázky karty; čertovo kvítko, kvítko z čertovy zahrádky uličník; čertovo koření (Hol.) (o tabáku); čertův spár plavuň vidlačka; – zeměp. Čertovo jezero (na Šumavě) 2. (v zaklení a ve spoj. citoslovečné platnosti) vyjadřuje rozhořčení, zlost ap.: č. do toho!; k čertu!; u všech čertů!; ke všem čertům!; u čerta ďábla!; kýho čerta!; čerte ďáble! 3. ob. expr. živý, bujný, divoký, zlý člověk: náš kluk je takový č.; to je č. děvče 4. ob. expr. (v ust. spoj.) vyjadřuje zápor; nikdo, nic: č. ví, kde se tu vzala (v. též čertví-) nikdo neví; č. aby se v tom vyznal! nikdo se v tom nevyzná; č. jim věř! nikdo jim nemůže věřit; čerta tomu rozumějí vůbec ne; bylo mu to čerta platné nic mu to nebylo platné; to ti čerta starého pomůže nijak nepomůže; čerta se staral nic se nestaral 5. ob. expr. (v předl. spoj.) označuje značnou míru, množství; velmi, mnoho: dluhů bylo na čerty; je po čertech chytrý; peněz bylo po čertech málo 6. zast. ob. druh lihoviny, kořalky 7. zeměd. slang. vyorávač brambor; → expr. zdrob. k 1, 3 čertík, -a m. (6. mn. -cích) šotek, diblík; čertíček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)