řemen, -e, -u m. (j. 3., 6. -i, -u, 6. též -ě) 1. dlouhý užší pás, zprav. kožený, k utahování, upevňování, nošení něčeho ap.: opásat se ř-em opaskem; puška zavěšená na ř-i; ř-y batohu; vrkoč jako ř. (Něm.) silný, pevný; ♦ táhnout za jeden ř. (čast. provaz) postupovat jednotně; utahovat, přitahovat si ř. začínat šetřit, méně jíst, uskrovňovat se; přitahovat někomu ř. omezovat ho; začínat být na něho přísnější; držet někoho na krátkém ř-i (Jir.) být na něho přísný; expr. vojna jako ř. tvrdá, přísná; přen. přísná kázeň vůbec; dřít s někoho ř-y krutě s někým nakládat; vydírat někoho 2. takový pás (se spojenými konci) k přenášení pohybu z kola na kolo: nahodit ř. na kolo; ř. k cirkulárce, k šicímu stroji; tech. hnací, převodový ř.; kožený, textilní ř.; ř. kulatý, klínový, článkový; → zdrob. řemínek, řemének v. t.