řezák, -u m. (6. mn. -cích) 1. přední zub s korunkou dlátovitého tvaru: ostré, horní ř-y 2. nástroj na řezání: odb. zahradnický ř. nůž; myslivecký ř. krátký lovecký nůž; bednářský ř. poříz I; → zdrob. řezáček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)