řezník, -a m. (6. mn. -cích) (řeznice v. t.) 1. kdo se zabývá porážením a zpracováním jatečných zvířat n. též (dř. živnostensky) prodejem masa: ř-ci na jatkách; ř-i poráželi, kuchali a čtvrtili dobytek (Maj.); jít pro maso k ř-ovi; společenstvo ř-ů a uzenářů (Zápot.) 2. expr. kdo se zabývá něj. činností, při níž se řeže, prolévá krev, zabíjí ap.: (nohu) mu ti ř-ci v nemocnici uřízli (Řez.) chirurgové; – proměnil se v pekelného ř-a (Olb.) surovce, vraha 3. čes. lid. kolový tanec v tempu sousedské; — řezník, -u m. nář. někt. druh fazolu 2; fazole 3: hromádka ř-ů (Baar); → zdrob. řezníček v. t.