řiť, -ti, -tě ž. (mn. 1., 4. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -ěmi) 1. zadek, zadnice: kopat do řitě (John); ♦ zhrub. nevědí pýchou, kde jim sedí ř. (Neff) co dělat; do řiti by vlezli jsou podlézaví; zř. slepičí ř. (Herrm.) (čast. prdelka) kdo vše vyzradí 2. konečníkový otvor: ♦ zhrub. ř. se mu stahuje (strachem) má strach; anat. vývod konečníku, řitní otvor: biol. buněčná ř. otvor, kterým z buňky odcházejí nestrávené látky (u někt. prvoků) 3. nář. řiťoví: ježaté řitě snopů (Čap.-Ch.) 4. nář. ve spoj. kuří, kozí ř. (Něm.) kuří oko; → zdrob. řiťka, řitečka, -y ž.