šátek, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. kus látky (trojúhelníkový n. čtvercový a překládaný) užívaný na přikrytí hlavy, krku ap.: vlněný, hedvábný š.; š. uvázaný na babku; uvázat si kolem krku š.; rudý pionýrský š.; trojcípý š. na obvazy 2. poněk. zast. kapesník: držel si u nosu š.; batistový š. s monogramem; → zdrob. šáteček v. t.