šik

(dř. ps. též chic) příd. neskl. řidč. hovor. vkusný, elegantní: chtějí být vždycky š. (Šal.); měla n…

*šik

II, *šikem přísl. šikmo, napříč I 1: (loďka) nesla ho šik a šik na druhý břeh (Něm.); závory se klad…

šik

I, -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) uspořádaná, semknutá řada n. útvar, zvláště vojáků, cvičenců ap.: p…

*šik

III, *šík, -u m. (6. mn. -cích) (sloven. driv. z maď.) falešné zlato n. stříbro, pozlátko; zlatá n. …