šipka (†šípka Něm., Ner.), -y ž. (2. mn. -pek) 1. zast. zdrob. k šíp: š. mu trčela z hrudi (Jir.); běžné ve spoj. rychlý jako š.; letět (utíkat ap.) jako š. rychle 2. znamení, znaménko (podobné šípu) užívané k označení směru: nápisy a šipky naznačují směr prohlídky; situační plán opatřený š-mi; otočit klikou ve směru šipky; přen. š. vývoje směr 3. co vůbec připomíná šíp n. hrot šípu: drobné šipky okounů a bělic (O. Schein.); v šipce letící letadla v trojúhelníkovém útvaru úhlem vpřed; šipky do vzduchovek střely opatřené štětičkou; skládat z papíru šipky a vlaštovky dětské skládanky k házení do vzduchu 4. skok do vody po hlavě s nataženými pažemi: udělal šipku (do rybníka)