škrtiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (koho, 4. p.) sevřením, zmáčknutím hrdla, krku (škrtidlem n. rukou) usmrcovat; rdousit 1, dávit 1: š. koťata; š. někoho holýma rukama; přen. expr. (souchotiny) škrtí děti, dřív než se rozběhnou do života hubí 2. (koho, co) ztěžovat dýchání, působit rdousivý pocit (v hrdle): jídlo mě škrtilo v krku dusilo; strach nám škrtí dech 3. nepříjemně svírat, tísnit (někt. část těla); vůbec pevně svírat: kalhoty škrtily v rozkroku; škrtí ho límec, řidč. přen. je v nesnázích, je mu úzko; – škrtil v ruce trysku od fajfky (V. Mrš.); nář. Adam ji (svou ženu) škrtil a škrtil, div ji neudusil (Rais) objímal; tech. snižovat přívod páry, pohonné směsi ap. 4. expr. (koho, 4. p.) trápit, trýznit, utlačovat: strach, smutek nás škrtil; škrtila ji bída 5. expr. (co) mařit vývoj, existenci něčeho, zmenšovat, tlumit intenzitu něčeho; potlačovat, rdousit 2, dusit 2: rozvoj osobnosti byl škrcen těžkými životními podmínkami omezován; š. pokrokové myšlenky, hnutí, spravedlnost; škrcení dovozu, mezinárodního obchodu 6. (též *škrtit se) expr. (~; na čem, kom; co; *čím) být skoupý, lakotný, přespříliš šetřit; skrblit, škudlit, lakotit 1, mamonit: celý život škrtil; š. na jídle, na dětech; š. každý groš, každou korunu; š. grošem (Her.); před Novým rokem se ještě mnohý abonent škrtí, rád by si umenšil výdaj (Ner.); — škrtiti se ned. mít tísnivý, dusivý pocit (kolem krku, v hrdle), ztrácet možnost dýchat; dusit se 1: uvázaný pes se škrtil; š. se v úzkém límci; škrtí se lítostí (Šrám.) ○ předp. po-, pod-, při-, se-, u-, za-; → nás. škrtívati (o) bez předp.