žaloba, -y ž. 1. žalování (ve význ. 1), stížnost: žádné ž-y naň neslyšela (Svět.); odmítat malicherné ž-y 2. obvinění někoho před soudem: přednést, podat, vést ž-u; ž. jej viní ze zločinu; prohrát ž-u; upustit od ž-y; přen. zastávat ž-u v procesu žalobce, žalující stranu; práv. návrh na zahájení občanského soudního řízení: ž. o náhradu škody, o vydání věci; vzít ž-u zpět; zamítnout ž-u; vyhovět ž-ě; ž. prokurátora; paternitní ž.; (dř.) ž. pro urážku na cti 3. řidč. nářek, stesk, výčitka jako projev žalu, lítosti: stařec v tichých ž-ách sotva rtoma pohyboval (Tyl); ž-y sedláků na nedostatek půdy (Z. Nej.); ž-y nad mládím zničeným (Zey.)