žalovati ned. 1. (též ž. si) (komu co, na koho, co; komu; †nad čím) s žalem sdělovat; stěžovat si 1, stýskat si 1: ž. matce své starosti; stane-li se něco, ať na mne nikdo nežaluje nenaříká; ž. si na svůj osud; ž. (si) rodičům; žalovala nad uvěznením (R. Svob.); v kniž. a zast. spoj. budiž bohu žalováno (J. Mar.) bohužel 2. (koho, 4. p.; poněk. zast. na koho) podávat žalobu na někoho u soudu: ž. příbuzného pro dědictví; Šlikové žalovali u soudu zemského na nejstaršího bratra (Pal.); práv. žalující, žalovaná strana; ž. o náhradu škody; (dř.) ž. pro urážku na cti 3. expr. (na koho; ~) prozrazovat malicherně drobné poklesky, dělat žalobníka: ž. jeden na druhého; děti (učiteli) žalovaly, že... 4. řidč. (nad kým, čím; ~) naříkat 1, bědovat, lkát: ženy nad ní žalovaly (Rieger); přen. bás. vzdychání žalujících houslí (John); — *žalovati se ned. (s kým oč) soudit se 1: obec žalovala se s děkanem o učitele (Rezek) ○ předp. na- se, ob-, po-, pro-, roz- se, vy-, vy- se, za- (si); → nás. žalovávati ○ předp. ob-