žernov, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. zast. a ob. mlýnský kámen: mlýn se čtyřmi ž-y; nasypat zrní do koše nad ž.; přen. ž. poroby (Vrchl.), stavu manželského (Hol.) tíha; bibl. přivázat (někomu) na hrdlo ž. osličí a pohroužit jej do hlubiny mořské 2. (též nář. žerna, -y ž., žerno, žarno Salich., -a, žerna, žern mn., Strnadel, s.) jednoduchý, zprav. ruční, mlýnek na obilí: krupice mletá na žernách (Bran.); ♦ žerno mu dobře bere (Jir.) je velký jedlík, chutná mu; → zdrob. *žernovek (Čech), *žernůvek (Čel.), -vku m.