Turek, -rka m. (6. mn. -rcích) (Turkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. (anatolský) T. obyvatel Turecka (ve význ. 1) 2. (osmanský) T. obyvatel Turecka (ve význ. 2), Osman: války s Turky; táhnout na Turka (Jir.) proti Turkům; ♦ poturčenec horší Turka (pořek.) 3. příslušník národů, národnostních skupin a kmenů žijících na územích od východní Evropy až po střední část Asie; → expr. zdrob. *Tureček, -čka m. (Ner.); — Turecko, Turky v. t.; — turecký v. t., — turek, -rka m. (živ.) 1. expr. v přirovnání být jako t. být silný, zdravý: hoši jako turci (Rais); (k nemocnému) zas budou jako t. (Šim.) zdráv 2. řidč. hanl. člověk špatných povahových vlastností: (jsi) taškář, t. (K. Čap.); rození žárlivci a turci (Pujm.); → expr. zdrob. k 1 *tureček, -čka m.: (dítě) jako t. (Šim.); — turek, -rka m. neživ. 1. (4. j. expr. -rka) hovor. turecká káva: vypít po obědě jednoho turka 2. obl. tykev n. její plod, dýně: lákaly jej baňaté dýně, krásný t. (Vach.)