býk, -a m. (6. mn. -cích) 1. samec skotu, buvolů a antilop: krávy a býci; rozzuřený b.; zápasy s býky; popadnout býka za rohy, přen. expr. rázem něco vyřídit; zhrub. (ob. též bejk) neomaleně, hrubě útočný člověk, často ve vztahu k ženám, násilník 2. hvězd. B. jm. 2. souhvězdí zvířetníku: je narozen ve znamení Býka; → zdrob. k 1 býček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích)