barevný příd. k barva 1. barev se týkající: b. kontrast, odstín 2. mající jinou barvu n. jiné barvy než bílou (n. též černou); zbarvený: b-é sklo; b-á tužka; b. film; b. tisk; b-á dřeva (např. ebenové, mahagonové); b-é kovy neželezné (např. měď, cín); b-é obyvatelstvo (zpodst. barevní) jiného plemene než bílého (často černoši) 3. mající výraznou barvu n. několik barev; různobarevný, pestrý, barvitý: b-á stužka; b-á mozaika 4. psych. b-é slyšení vybavování urč. barev v souvislosti se zvuky (druh synestézie); — zpodst. †barevné, -ho s. černé pivo: sklenička b-ho (Tyl); barevno, -a s. kniž. prostor n. místo výrazně zbarvené: b. místy svítící, až hořící (Jir.); jitřní b. (Čap.-Ch.); → přísl. barevně; → podst. barevnost, -i ž.: b. maleb; b. života; b. zvuku