beryl, -u m. (6. j. -u) (z řec.) miner. nerostný křemičitan hlinitoberylnatý, jehož někt. odrůdy jsou drahokamy (např. smaragd, akvamarín); berylový příd.: b. valoun; b. jas; b-á modř; → přísl. berylově: b. se lesknoucí; b. zelený