bezbožník, -a m. (6. mn. -cích) (bezbožnice, -e ž.) 1. kdo nevěří v boha; nevěrec, neznaboh, ateista 2. nehodný člověk; hříšník, viník, provinilec; -božnický příd. neznabožský, nevěrecký; → přísl. -božnicky; → podst. -božnictví, -í s. 1. přesvědčení o neexistenci boha, nevěření v boha; nevěrectví, neznabožství, ateismus †2. nesprávné, nehodné jednání, bohopustý život; páchání nepravostí