bezmocný příd. 1. nemající sílu; nemohoucí, slabý: b. tvor; b-é stáří 2. nemající moc n. schopnost něco vykonat, nemohoucí jednat: b. sněm; b. zajatec; b. vztek marný, prázdný; b-á zuřivost; lékařská věda byla b-á neschopná pomoci 3. (proti, vůči komu, čemu) nemající dost síly n. moci úspěšně se bránit někomu, něčemu: byla proti tomu b-á; b. poddaný; b-á hříčka osudu; — zpodst. -mocný, -ého m. veř. spr. kdo potřebuje stálou obsluhu: důchod b-m; → přísl. -mocně: b. útočit, zuřit, přihlížet; b. pokrčit rameny; b. klesnout bez vlády; → podst. -mocnost, -i ž. nedostatek síly, schopnosti k jednání; nemohoucnost, slabost: malátná b.; pocit b-i; zvýšení důchodu pro b.; b. šlechty proti sedlákům