bosý příd. (v přísudku bos, bosa, boso) 1. neobutý: bosí kluci; tiché kroky b-ch nohou; chodit, běhat bos; chodit na boso (ps. též naboso) v obuvi obuté na bosé nohy; neobut 2. neokovaný: b. kůň; b-é kolo (Jir.); ♦ kovářova kobyla chodí bosa (pořek.) to, co někdo vyrábí n. s čím obchoduje, sám nemá; — zpodst. bosý, -ého m., zprav. mn. bosí ob. expr. děti: jazyk za zuby, jsou tu b-í (Čel.); → přísl. bosky, *bosko, *bosmo, *boso; → podst. *bosost, -i ž.