brouk, -a m. (6. mn. -cích) 1. hmyz s dvěma páry křídel, z nichž první pár je tuhý (tzv. krovky): sbírka brouků; zool. brouci řád Coleoptera 2. ob. expr. mrzutý n. v sebe uzavřený člověk; mrzout, bručoun, pavouk: děda byl velký b.; z tebe se stal nesnesitelný b. 3. expr. dítě; hladit roztomilého brouka; (též v oslovení drahé bytosti:) však já vás uživím, brouci 4. ob. utkvělá myšlenka, zvl. nepříjemná, chmurná, vyplývající z nejistoty, z pochybností ap.; vrtoch: mít brouky v hlavě; vzít si brouka do hlavy; nasadit brouka někomu; vyhánět někomu brouky (z hlavy); b. žárlivosti červ; → zdrob. brouček, broučíček, broučínek v. t.