buřič, -e m. (buřička, -y ž.) 1. kdo se bouří proti něj. autoritě n. pobuřuje proti ní jiné; vzbouřenec, pobuřovatel, povstalec, odbojník, rebel, rebelant: nebezpečný b.; byl odsouzen jako b.; ve svém nitru byl b-em; Němcová je slovesná b-ka, provádí literární revoluci (Fuč.) *2. kdo bouří, vyrušuje z klidu, ze spánku: nešetrný b. (Jir.)