celo- první část složených slov, zejm. příd. jmen, spojující část druhou s významem slova celý, a to 1. jako s její bližší okolností (zejm. u příd. jmen odvozených od podst. jmen látkových a vyjadřujících, že něco je vyrobeno jen z příslušné látky: celoplátěný, celokožený cele, úplně z plátna, z kůže vyrobený (op. poloplátěný, polokožený)) 2. jako s její vlastností (u příd. jmen odvozených od podst. jmen označujících něj. oblast, kolektiv n. časový úsek; příd. jm. složené s celo- nahrazuje prostý n. předložkový pád základního podst. jm. rozvitého příd. jménem celý a má význam zdůrazňující, zesilující, stupňující: celonárodní význam pro celý národ, celostátní soutěž pro účastníky z celého státu, celostátní platnost vztahující se na území celého státu, celoněmecké volby v celém Německu, celodenní práce na celý den, trvající celý den (op. polodenní) ap. Takové složeniny jsou oprávněné, je-li nutno odlišit n. zesílit význam slova v druhém členu významem příd. jména celý, a vznikají někdy jako významové protějšky složenin s polo-: celodenní služba, c. zaměstnání trvající celý den (op. polodenní) na rozlišení od spoj. denní služba konaná ve dne (op. noční) n. každodenní; celoroční zaměstnání (ale obyč. roční průměr a jen pro zpřesnění celoroční průměr proti půlroční, čtvrtletní průměr)) 3. jako s prostým zdůrazněním významu části druhé (státní svátek vyhlášený státem n. pro celý stát, ale celostátní slavnosti konané v celém státě, celostátní měřítko platné pro celý stát (jen pro zřetelnost); celozávodní organizace, celoústavní plán (na rozdíl od dílčí); nevhodně celosvětový význam, celoplenární schůze místo světový význam, plenární schůze ap.)