charakter (dř. též kar-), -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. souhrn psychických vlastností tvořících lidskou osobnost a určujících její chování; povaha: mužný ch.; vynikající ch.; zajímavý, osobitý ch.; člověk neurčitého ch-u; národní k. irský (Havl.) 2. pevná, poctivá, vyhraněná povaha; přen. člověk mající takovou povahu: mít ch.; kousek ch-u v něm není; být ch.; potřebujeme ch-y; je chudák, ale k. (Mach.) 3. souhrn příznačných znaků věci n. jevu; ráz: odlišný, rozdílný, zvláštní ch.; národní ch. slavnosti; osobitý ch. díla; původní ch. národní písně; revoluční ch. jeho spisů; výrazný ch. města; zvláštní ch. písma; společenský ch. výroby; třídní ch. boje; útočný ch. řeči; úřední ch. korespondence; dát něčemu veřejný ch.; schůze měla ch. besedy; ch. půdy, staveb †4. titul, hodnost; povolání, zaměstnání: cedulka (na dveřích) s jménem i ch-em (Svob.); ševcovský k. (Herrm.) 5. vyhraněný povahový typ postav v divadelních hrách; divadelní role jej předvádějící: tragéd, milovník, komik, různé ch-y (otec, intrikán...) (K. Čap.) †6. znamení, písmo určitého rázu a významu: čarodějníci jistých figur, ch-ů, užívají (Čech), zaklínač měl u sebe "ch." (Jir.); charakterový v. t.