chrám, -u m. (6. j. -u, -ě) budova určená k bohoslužbě; kostel (zprav. větší): ch. Páně; ch. svatého Víta; Svatovítský, Týnský ch.; ch. svatojakubský; gotický, barokní ch.; řecké, egyptské chrámy; přen. kniž. celá Itálie je velikým chrámem umění; ch. přírody; ch. Thálie divadlo; ♦ poněk. zast. ob. žert. dostat na ch. Páně, na ch. svatého Bouchala být bit; → zdrob. *chrámec, -mce (Neum.), chrámek, -mku (6. mn. -mcích), chrámeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)