chromý příd. 1. mající poruchu v činnosti končetin, nevládnoucí končetinou; ochromený: nemůže chodit, je ch.; člověk ch. na levou nohu, ruku, na pravou část těla; ch. žebrák, ch. kůň kulhavý; ch-á noha, ruka 2. řidč. expr. (o věcech) poškozený, porouchaný: ch-á kleč; ch-é lokomotivy (K. Čap.); → podst. chromost -i ž.