chtíč, -e m. 1. zprav. hanl. pohlavní žádostivost, choutka; vůbec pudová žádostivost po něčem; vášeň, pud: zahořet chtíčem; probudily se v něm zvířecí chtíče; poddat se chtíčům; – nenasytný ch. po bohatství; ch. pomsty, krve; politické chtíče; žert. sběratelský ch. (K. Čap.) †2. chtivost, snaha, úsilí, touha: my ještě s větším chtíčem a úsilím se vynasnažíme ve vlastenecké práci (Jir.); → expr. zdrob. *chtíček, -čku m. (Krásn.)