chytrý příd. (2. st. chytřejší) 1. rozumově vyspělý; bystrý, důvtipný, rozumný (op. hloupý): ch. člověk; expr. být ch. jako čert, po čertech ch.; to je ch-á hlava; hovor. iron. ty chytrej! hloupý; ♦ ob. z toho nejsem ch. nerozumím tomu, nevyznám se v tom; ch-ému napověz, hloupému dolož! n. na ch-ého mrkni, hloupého trkni! (pořek.) bystrý člověk porozumí náznaku 2. svědčící o chytrosti; chytře provedený: ch-á řeč; mít ch-é oči; ch. manévr; ten jedl ch-ou kaši je chytrý; — zpodst. chytrá, -é ž. jen ve spoj. jít na někoho s chytrou chytře, lstivě; → přísl. chytře (nář. chytro v. t.) (2. st. chytřeji): počínat si ch.; → podst. chytrost v. t.