ctnost, -i ž. 1. trvalý směr vůle k mravnosti, vysoce kladná mravní vlastnost vyvolávající obecnou společenskou úctu; schopnost konat, co je mravně dobré; čest, čestnost, počestnost, poctivost: občanské ctnosti; hrdinské ctnosti; křesťanské ctnosti; úspěchů dosáhl ctností rytířskou; vybral si ženu se všemi ctnostmi a žádnými chybami; ženská c.; přen. panenská nevinnost, počestnost: nevěřil v její c.; nastražit svody na dívčí c. 2. dobrá vlastnost někoho n. něčeho vůbec; přednost: svéhlavost není žádná c., ale hloupost; dílo má v sobě ctnosti i nectnosti svých předloh; první ctností dnešního představení je herecké obsazení; ♦ dělá z nouze c. něco nechtěného, okolnostmi vnuceného (např. jen malý úspěch) vyzdvihuje jako výhodné, záměrné