elektron, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. fyz. elementární částice se záporným nábojem 2. tech. slitina hořčíku s hliníkem a s malým množstvím jiných kovů †3. slitina zlata a stříbra: bledožluté klasy jako z e-u, ušlechtilé té smíšeniny zlata a stříbra (Zey.) 4. řecký název upraveného jantaru: tu zlato, stříbro, perly, e. (Vrchl.); — elektronový příd.: e-á teorie; e-é paprsky; e. mikroskop elektronický; e-á tryska; elektronický v. t.