elektronka, -y ž. (2. mn. -nek) (z řec. zákl.) fyz., sděl. tech. skleněná n. kovová vzduchoprázdná baňka s elektrodami, mezi nimiž může procházet proud elektronů: rozhlasový přijímač s pěti e-mi; reprodukční, obrazová e.; e. o vysokém výkonu; elektronkový příd.: e. generátor, ukazovatel ladění, voltmetr