adverbální

příd. (z lat.) jaz. závislý na slovese: genitiv a. (např. litovat svého činu)

adverbialisace

[-za-], adverbializace, -e ž. jaz. přechod slova jiného slovního druhu k adverbiím

adverbialisovati

[-zo-], adverbializovati ned. (z lat. zákl.) jaz. (co) dodávat povahy adverbia, měnit v příslovce; —…

adverbium

, -ia s. (z lat.) jaz. příslovce: a. času; adverbiální příd. jaz. příslovečný: a. přípona, určení; →…

ad verbum audiendum

[-dy-] (lat.) kniž. k výslechu; na slovíčko (expr.): být povolán, jít ad v. a.

Ázerbájdžán

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. země v Zakavkazí (s hlavním městem Baku) 2. sz. provincie Íránu; Ázerbájdž…

Berber

, -a m. (1. mn. -ři, -rové) (Berberka, -y ž.) původní obyvatel severozápadní Afriky; příslušník někt…

berberština

, -y ž. berberský jazyk

Cerber

, Cerberus, Kerberos, -ra m. (v řec. a řím. mytol.) strašlivý tříhlavý pes střežící vchod do podsvět…

cerbulát

(též cergulát, cervelát, cervulát), -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. it.) zast. ob. druh uzenin, vuřt:…

derby

neskl. s. (z angl.) sport. 1. velké koňské dostihy (původně největší anglické dostihy v Epsomu, nazv…

deverbativum

[-tý-], -va s. (z lat.) jaz. slovo odvozené od slovesa (např. výstava, sázeti) (rozl. od denominativ…

erb

, -u m. (6. j. -u) (z něm.) znak rodový, zprav. šlechtický; znak městský, státní: e. český; rožmbers…

erbium

, -ia s. chem. jeden z prvků vzácných zemin zn. Er (nazv. podle švédského města Ytterby)

*erboví

, -í s. znak, erb: e. červené růže v poli stříbrném (L. Steh.); kamenné e.

*erbovnictví

, -í s. nauka o erbech, heraldika

†erbovník

, -a m. (6. mn. -cích) kdo má právo užívat erbu a přídomku: čeští e-ci (Třeb.)

exacerbace

[egza-], -e ž. (z lat.) med. vzplanutí n. zhoršení chorobného procesu

expressis verbis

v. verbis expressis

ferbl

, -a m. (z něm.) kart. slang. druh hazardní karetní hry; barvička II; → expr. zdrob. ferblík, -a, fe…

ferblista

, -y m. (1. mn. -é, ob. -i) hráč ferbla: vášnivý f.

herbáb-

, herbáv- v. hedváb-

herbartovský

příd. připomínající něm. pedagoga Johanna Friedricha Herbarta, jsoucí v jeho duchu: h-á psychologie

herbář

, -e m. (z lat.) 1. sbírka sušených lisovaných rostlin, zprav. k botanickému studiu: zakládat si h.;…

herberk

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z něm.) 1. někdejší cechovní útulek pro vandrovní tovaryše, cechov…

herbicid

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) zeměd., zahr. prostředek na hubení nežádoucí vegetace (plevele); -…

hyperbaton

, -ta s. (z řec.) liter. neobvyklé pozměnění pořádku slov s uměleckým záměrem

hyperbola

I, -y ž. (z řec.) geom. kuželosečka, jejíž body mají stálý rozdíl vzdáleností ode dvou pevných bodů;…

hyperbola

II, -y ž. (z řec.) liter. nadsázka, zveličování; hyperbolický příd. nadsazující, zveličený, přemrště…

Hyperborejec

, -jce m. 1. (v řec. mytol.) příslušník národa obývajícího vzdálené severní kraje a žijícího šťastně…

interbrigáda

, -y ž. (zkr. slovo) internacionální brigáda protifašistických bojovníků ve španělské občanské válce…

Kerberos

v. Cerber

kerblík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z něm. driv. lat.) 1. bylina s bílým okoličnatým květenstvím (příb…

multiverbisace

[-za-], multiverbizace, -e ž. jaz. transformace jednoslovného pojmenování v několikaslovné (např. pr…

naverbovat

dok. zast. ob. a expr., zprav. hanl. (koho, 4. p.; kam) verbováním získat pro vojenskou n. jinou slu…

*oerbovaný

[o-e-], *oerbený příd. hanl. mající erb, šlechtický: aristokracie oerbovaná i kapitalistická (Červen…

perboritan

, -u m. (6. j. -u) chem. sloučenina peroxidu vodíku a boritanu, užívaná zejm. jako bělicí přísada do…

Petěrburk

, Peterburk (*Petrsburk Havl.), -u m. Petrohrad (předrevoluční rus. jm. Leningradu); petěrburský, *p…

preverbium

, -ia s. (z lat.) řidč. jaz. slovesná předpona, prefix

proverb

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) div., liter. jednoaktovka; pův. krátká komedie rozvádějící obsah něj. pří…

Serbie

v. Srb

serbu-

v. servu-

servus

, řidč. serbus citosl. (z lat.) zast. hovor. 1. důvěrný n. blahosklonný pozdrav: servus, kamaráde (S…

servus

I, zast. ob. serbus, -a (1. mn. -ové), *-e (Kapl.) m. (z lat.) (kdysi) úřední sluha, posel: obecní s…

superbalón

, -u m. (6. j. -ě, -u) motor. pneumatika velkého průřezu; superbalónový příd.: s-á pneumatika

šerbet

(†sorbet Vrchl.), -u m. (6. j. -u) (z arab.) chladný nápoj z ovocných šťáv s hrozinkami ap., oblíben…

terbium

, -ia s. chem. prvek ze skupiny vzácných zemin, zn. Tb (nazv. podle švéd. naleziště Ytterby); terbio…

terboch

, trbuch, -u m. nář. hanl. břicho 1, žaludek: přišel (si) nacpat terboch (Jah.)

univerbisace

[-za-], univerbizace, -e ž. jaz. transformace několikaslovného pojmenování v jednoslovné (složené, o…

verbalismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat.) kniž. způsob vyjadřování záležející v nadměrném zdůrazňování …

verbalista

, -y m. (1. mn. -é) kniž. kdo klade nadměrný důraz na slovní výraz v duchu verbalismu; kdo upadá do …

verbální

(*verbálný Šal.) příd. (z lat.) 1. kniž. vyjádřený slovy; slovní 1, ústní 2: v. testy; v. patos; v. …

*verbář

, -e m. (z lat.) kniž. slovník 1: v. cizích slov (K. Čap.)

verbena

, -y ž. (z lat.) vonný druh sporýše pěstovaný v zahradách; sporýš zvrhlý (bot.): kytice z karafiátů,…

verbež

, -e ž. (z něm. zákl.) 1. ob. expr. něco drobného (drobné rybky, hmyz ap.); někdy hanl. malé děti; c…

†verbírna

, -y ž. (2. mn. -ren) místo n. místnost, kde se verbovalo (Ner.)

verbíř

, -e m. (*verbířka, -y ž., Právo l.) zast. a expr. kdo verbuje (ve význ. 1, 2): cizí v-i; vysílat v-…

verbířský

příd. zast. a expr. k verbíř: v-á píseň (Konr.); v-é metody verbířů

verbířství

, -í s. zast. a expr. verbování 1: uniknout v. emisara (Šal.)

verbloud

v. velbloud

verbovací

(*verbovní Ner.) příd. zast. a expr. sloužící, určený k verbování: v. komise (Wint.); v. akce

verbovati

ned. (z něm.) 1. zast. a expr. (koho, 4. p.; ~) najímat vojáky: v., chytat na vojnu (Jir.); v. do ar…

verbovník

, -a m. (6. mn. -cích) 1. řidč. zast. verbíř: na opilce číhají v-ci (Koll.) 2. nář. hýřil: noc ti bu…

verbum

, -ba s. (lat.) jaz. sloveso 1: v. finitum [-ný-] určité sloveso; verbální v. t.

verbuňk

, -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) †1. najímání vojáků; verbování (ve význ. 1): outraty za v., ošacení …

yterbium

, -ia s. chem. kovový prvek ze skupiny vzácných zemin, zn. Yb (nazv. podle švéd. naleziště Ytterby)

zaverbovat si

dok. nář. (s chutí) se věnovat něj. dobu verbování (ve význ. 2) (v. za- II): někdy si chce (člověk) …

*zberba

, -y ž. (sloven.) sebranka, sběř 1: divá z. (Něm.)

zverbovati

dok. (koho, co) k verbovati 1, 2: zast. a expr. co neschytali, to zverbovali (Herb.); nechali se na …