haněti (3. mn. -ějí, rozk. -ěj), haniti (3. mn. -í, rozk. haň) ned. (koho, co) projevovat nesouhlas s nedostatkem, chybou, vadou někoho n. něčeho, též s úmyslem jej potupit; vytýkat někomu nedostatky, chyby n. vady způsobem dotýkajícím se jeho cti; tupit, hanobit (op. chválit): h. toho, kdo zasluhuje hany; h. něčí chyby; h. necitelnost příbuzných; ♦ kdo haní, rád má (přísloví) ○ předp. po-, z-; → nás. hanívati (o) bez předp.