historický příd. (z řec.) 1. týkající se historie (ve význ. 1); dějepisný: h. pramen, spis; Československý časopis h.; h-á geologie popisující vývoj země a jejího povrchu; jaz. h-á mluvnice popisující vývoj mluvnické stavby jazyka n. její stav v minulosti až po současnost 2. představující dějinný vývoj: h. proces; h-á etapa; h-á situace; h-é právo dovolávající se dějinného vývoje, na něm založené: filos. h. materialismus věda o obecných zákonech vývoje společnosti 3. důležitý pro dějinný vývoj; něčím v minulosti významný: h-é rozhodnutí; h-é vítězství; h. mezník; h. Únor (v r. 1948); – h-é místo; h-á půda; h. Vítkov 4. týkající se vůbec minulosti; starobylý: h-é upomínky; h-á Praha její stará část; h. kostým odpovídající dané době: jaz. prézens h. prézentní tvar vyjadřující minulý děj (v živém vypravování) 5. (o uměleckém díle ap.) čerpající látku z minulosti: h. román; h-é drama; h-á pověst; h. obraz; → přísl. historicky: h. bádat; – h. významný; → podst. historičnost, -i ž.