hloupý příd. 1. nemající rozum, neumějící myslit; nechápavý, nevtipný, omezený (op. chytrý); nerozumný, nemoudrý, pošetilý, bláhový: h. kluk; h-á ženská; h. Honza; dělat h-ého; dělat se h-m; mít někoho za h-ého; zůstat nad něčím (celý) h.; být z něčeho h. nemoci něčemu porozumět; zhrub. h-á jako husa; h. jako jelito, jako boty, jako necky, jako pařez; h. až bučí, bečí; ty jsi h-á husa; ♦ chytrému napověz, h-ému dolož n. na chytrého mrkni, h-ého trkni (přísloví) bystrý člověk porozumí náznaku 2. svědčící o nedostatku soudnosti, prozrazující neschopnost myslit; omezený, nejapný, nesmyslný; nerozumný, nemoudrý, pošetilý, bláhový: h-á tvář; h-é oči; h-é řeči, vtipy; h-é kousky 3. expr. nepatrný, bezvýznamný, malicherný, bezcenný: od h-ého štípnutí dostal otravu krve; pro h-ou jehlu spálit dvoukrejcarovou svíčku (Šmil.) 4. expr. nepříjemný, nevhodný, mrzutý, protivný, nudný: h-á nemoc; h-é poklony; to je h-é!; to je h-á věc; už je mi to h-é, stále tě upomínat; → přísl. hloupě: h. mluvit, vypadat; h. něco zkazit; → podst. hloupost v. t.