hned (ob. hnedka, hnedky, nář. hnedkom, Něm.) přísl. 1. vyjadřuje bezprostřední následování děje za jiným dějem n. časovým údajem, v tu chvíli, v témž okamžiku; okamžitě, neprodleně, ihned: až přijedeš na místo, h. piš; jen se ukázal, h. zmizel; rozsudek byl h. vykonán, udělám to h. ted; h. nato; h. po obědě; h. na druhý den; h. za svítání; h. včera; h. zpočátku již; h. na začátku; h. v první kapitole; ob. no, no, vždyť nemusí být h. tak zle (při něčí prudké, hněvivé reakci na něco) 2. vyjadřuje velmi blízkou budoucnost, za okamžik, za malou chvíli, co nejdříve, co nevidět; brzo, ihned: přijdu h.; h. to bude; h. bude půlnoc; h. budeme jíst 3. vyjadřuje těsnou prostorovou blízkost; přímo, bezprostředně, těsně: stůl je h. u dveří; h. vedle domu je zahrada; šel h. vedle ní; byl potrestán h. na místě 4. ob. tak h. n. h. tak tak brzo, tak honem, tak snadno: to se tak h. neuvidí; kde h. tak takovou ženu najde?; ve spoj. h. tak někdo (zprav. se záporem) kdokoli, každý: takové štěstí h. tak někdo nemá 5. ob. často ve spoj. a h. dokonce, docela: pije kávu velmi rád, a h. několikrát denně (Ner.), koupil si mýdlo, a h. dva kusy; kalich, a zlatý h.! (Baar); přišli h. dva 6. ve spoj. kdyby h. poněk. zast. snad i, nakrásně, třebas i: kdyby h. se stalo (Šim.) 7. ob. (ve spoj. s podmiň. způs.) téměř, skoro, málem, hnedle: h. by se mi hlava zamotala; h. bych byl něco zapomněl 8. h. – h. n. h. – pak v platnosti spojkové brzo – brzo, jednou – podruhé, napřed – potom: chtěl h. to, h. ono; děti běžely h. napřed, h. vzadu; prudce h., pak loudavě ubíral se k doubravě (Čel.); h. prší, h. zas svítí slunce; — v. též hnedle