holubice, -e ž. 1. samice holuba: bílá, plachá, krotká h.; dívka byla tichá jako h.; často jako symbol míru: h. s olivovou ratolestí; h. míru 2. expr. (v důvěrném hovoru) milá, mírná, něžná žena n. dívka: sedal s matkou i se ženou, nejvíce však s touto pěknou, smutnou h-í (Jir.), → zdrob. holubička v. t.