horník, -a m. (6. mn. -cích) (hornice v. t.) 1. kdo je zaměstnán v dolech dobýváním, těžením užitkových nerostů; havíř: h. s kladivem a kahancem; pracovat v dole jako h. 2. zast. a nář. člen práva viničního (horenského): h-ci čili soud horenský (Herb.)