hvězda, -y ž. 1. nebeské těleso: jasně svítící h.; obloha plná hvězd; severní h. polárka; jitřní h. jitřenka, hvězdy padají meteory; ♦ to je ještě ve hvězdách v budoucnosti, to se ještě neví; snésti hvězdy z nebe splnit každé přání; chodí s hlavou ve hvězdách nosí se pyšně, je pyšný; div hvězdy nezobe (řidč. expr.) je pyšný; je jako ve hvězdách, chodí, bloudí, pohybuje se, vznáší se (s hlavou) ve hvězdách v oblacích; je myšlenkami jinde, zamyšlen, zasněn, nejedná n. neumí jednat prakticky, nemyslí reálně; sahat po hvězdách (řidč.) myslit příliš vysoko, vytknout si příliš velký, nereálný úkol; přen. bás. měl v očích plno hvězd očí mu svítily, zářily 2. planeta jako symbol životního údělu, osud: jsme na jedné hvězdě máme stejný osud, úděl; každý má svou hvězdu svůj osud; jeho h. jej opustila štěstí; jeho h. zhasla, zašla přestal mít štěstí, úspěch; spoléhat na svou dobrou hvězdu na štěstí 3. předmět připomínající hvězdu (hvězdovitým tvarem, zářivostí ap.); předmět, jehož tvar vybíhá ze středu do několika stejných cípů, jeho znázornění, často též jako symbol, znak, odznak, znamení: h. v rozříznutém jablku jádra rozložená ve tvaru hvězdy: pouštět (po větru) hvězdu papírovou dětskou hračku ve tvaru hvězdy, draka: sněhové hvězdy krystalizující vločky, hvězdy blatouchu; h., pěticípá h., (pěticípá) rudá h. symbol komunismu, zvl. součást státního znaku SSSR a emblému komunistických stran; Řád rudé hvězdy, Řád rudé hvězdy práce, hvězda Řádu bílého lva I. a II. stupně, Zlatá h. hrdiny ČSR čs. řády a vyznamenání; Rudá h. název sportovních a tělovýchovných jednot; šesticípá, žlutá, židovská (Davidova) h. ze dvou trojúhelníků přes sebe položených, znak židovství, součást státního znaku Izraele; (za nacismu) nosit (židovskou) hvězdu; (důstojnická) h. označení vojenské hodnosti; hostinec U (modré) hvězdy; míst. jm. letohrádek a obora Hvězda (u Prahy); elektr. spojení do hvězdy druh spojení střídavého proudu nejméně třífázového; těl. přemet stranou roznožmo a upažmo; mysl. světlejší místo v srsti n. v peří někt. zvířat n. ptáků 4. bás. (zvl. o ženě) předmět touhy, ideál, vzor: má hvězdo!; h. mého žití; ♦ to mu bylo vůdčí hvězdou cílem, ideálem 5. vynikající osobnost, nejč. umělecká n. sportovní, v široké veřejnosti známá a uctívaná: h. našeho divadla, filmu, kritiky, sportu; filmová, fotbalová h.; někdy iron. až hanl. o domýšlivých hercích, herečkách, sportovcích ap., zpyšnělých svou slávou a oblibou; → zdrob. hvězdička v. t., expr. hvězdinka, -y ž.; → bás. zdrob. hvězdka, -y ž.