jímati ned. 1. kniž. k jmouti; uchopovat, brát; chytat, zajímat; zachvacovat, uchvacovat, zmocňovat se; zaujímat; dojímat: chtěl ji za ruku j. (Zey.); jímám tuto bílou hůl (Čech); ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok (Koll.); j. v pouta (Hol.); – počali plenit a j. obyvatele (Tomek); – jímá ho děs, strach, hnus; jímá mě závrať; snaha ho jímá (Čech); hudba jímá ucho (Mácha) 2. vod. jímání vody odbírání vody z vodního zdroje 3. bás. (co) vnímat: toho, duší svou jenž jímá vše a pije (Vrchl.) 4. bás. (co, koho) chovat v sobě: hrob jediný oba jímá (Čech); — jímati se ned. kniž. a zast. (čeho) chápat se; pouštět se (do čeho); národ zbraní všech se jímá (Krásn.); – j. se práce (Hol.) ○ předp. do-, do- se, na- (prona-, přina-), ob-, po-, pod-, pro-, pře-, před-, při-, u-, vy-, z-, za- (poza-, zau-); podjímati se, ujímati se; rozjímati; zajímati, zajímati se (zaza- se); v. též -nímati; → nás. *jímávati: cit, jenž nás jímává (Staš.)