kaplan, -a m. (z něm. driv. lat.) 1. kněz určený za pomocníka faráři v duchovní správě 2. český lidový řadový tanec třídobý; kaplanská, chytaná, chytavá; → expr. zdrob. kaplánek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích); — kaplanský příd.: k-é místo; — zpodst. kaplanská, -é ž. tanec kaplan (Ner.); → podst. kaplanství, -í s. zaměstnání, hodnost kaplana