kazatel, -e m. (kazatelka, -y ž.) 1. duchovní, který má za úkol kázat, který dovede kázat: k. v kapli Betlémské; dvorní k.; výmluvný k.; evangelická k-ka 2. označení duchovního správce v někt. evangelických církvích 3. K. jedna z knih Starého zákona 4. expr. člověk, který rád dlouze poučuje a napomíná: zbytečně mluvíš, k-i; jdi po svých, k-i (Vrchl.)