kde, kniž. a expr. kdež(e) zájm. přísl., sp. a částice I. zájm. přísl. 1. táz. (v otázkách přímých i nepřímých) ptáme se jím na místo, na němž někdo n. něco je, na němž se koná něj. děj; na kterém místě: kde jsi?; kde bydlíš?; kde ted pracuje?; ptá se, kde se koná ta porada; kde hořelo?; kde se tu vzal? odkud; ♦ nevím, kde mi hlava stojí co mám dřív dělat; kde se vzal, tu se vzal najednou se objevil; kde nic tu nic nikde nic; – nář. kam, na které místo: kde ideš? (Merh.) 2. vzt. vztahuje se k předcházejícímu jménu n. k předcházející větě a má význ. místního určení; na tom místě, o kterém je n. byla řeč; na kterém místě: továrna, kde pracuje; dům, kde bydlel; vrátil se do kraje, kde strávil dětství; víš, kde to bylo?; kde se rodí pšenice, rodí se i cukrovka; ♦ kde se kdo zrodí, tam se i hodí (pořek.); kde nic není, ani smrt nebere (pořek.) 3. vzt. zast. a nář. vztahuje se k předcházejícímu jménu n. k předcházející větě a má význ. časového určení; v té době, o které je n. byla řeč; kdy: děti se těšily až do té chvíle, kde babička na cestu se vydala (Něm.) 4. neurč. kdekoli, někde: sebral, kde co bylo; hůře nežli kde jinde; ani tam, ani kde jinde; ob. vem kde vem; ber kde ber II. sp. podř. zast. s význ. odporovacím, kdežto: tím větší láskou srdce hárá k tobě, že tak jsi chudá v listů prosté zdobě, kde koruna tvým sestrám svítí zlatá (Čech) III. částice ve spoj. ale kde, ale kdež vyjadřuje důrazné popření n. odmítnutí něčeho; vůbec ne, naprosto ne, nikoli; kdepak, jakpak: přišel včas? Ale kde!; kdež bych si byla pomyslila, že nepřijde!