kloub, -u m. (6. j. -u) 1. pohyblivé spojení dvou (i více) kostí: praská mi ve všech kloubech; bolesti v kloubech; oteklé klouby; ♦ jít něčemu na k. důkladně něco prohlížet, zkoumat; přijít něčemu na k., dostat se věci na k. rozřešit, rozluštit něco, porozumět něčemu, poznat pravou příčinu, podstatu; anat. k. loketní, kyčelní, kolenní, čelistní 2. vyčnělina kosti v ohbí údů, zvl. u prstů: vystouplé klouby; zaklepal kostnatými klouby kotníky 3. věc připomínající vystouplý kloub: nář. klouby krásně utřeného lnu (Jir.) svazky, kloubce; zř. k. dýmu, k. kouře hustý kotouč, chuchvalec 4. místo, v němž se spojují součástky něj. věci: stav. k. u mostů místo v konstrukci mostu, v kterém je možné volné pootočení dvou sousedních průřezů; stroj. pohyblivé spojení dvou částí stroje: kulový k.: křížový k.; → zdrob., zprav. expr. kloubek, -bku (6. mn. -bcích), kloubeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.