koňský příd. 1. vlastní koním, z koně pocházející, koní se nějak týkající: k. ocas; k-é kopyto; k. dusot; k-é maso z koně; k-é stáje pro koně; k-é dostihy koní; k-á drezúra koní; k. řezník prodávající koňské maso; k. handlíř (dř.) obchodující s koňmi; k. trh na koně; K. trh dř. název Václavského náměstí v Praze; k-á dráha, železnice (dř.) po níž jezdí vlaky tažené koňmi; zvítězit (při dostizích) o pět k-ch délek; kožel. k-é zrcadlo dobře leštitelná zadní část koňské kůže 2. něčím podobný koni, připomínající koně: expr. smát se k-m řehotem; vzít k-ou dávku utišujícího prostředku velkou; k-á nátura, povaha otužilá n. otrlá; k-á strava špatná; k-á práce těžká, vysilující; med. k-á noha vadné postavení dolní končetiny, při němž postižený došlapuje na konec prstů; fyz., tech. poněk. zast. k-á síla jednotka pracovního výkonu (75 kgm/s) (zn. KS, HP), kůň; zool. škrkavka k-á; střeček k.; v názvech rostlin: k-é kopyto lid. název podbělu n. devětsilu: k. kaštan jírovec maďal (bot.); zeměd. k. zub naše nejběžnější sorta kukuřice; → přísl. koňsky: expr. k. se rozřehtat; k. se namáhat, zhrub. udělat něco k. špatně